ÚVOD NOVINKY DALMATIN NAŠE FENY HETTY KONTAKT ODKAZY KNIHA
 

Vítáme Vás na stránkách naší chovatelské stanice!

Jsme malá chovatelská stanice na severovýchodě Čech. Zatím jsme za 14 let, co žijeme s dalmatiny, odchovali pouze dva vrhy, protože naše fenky nejsou rozhodně určené jako nástroje k produkci štěňat; jsou a byli to
především právoplatní milovaní členové rodiny, kteří s námi žijí samozřejmě v bytě; výstavy a chov jsou pouze velmi krásný a nesmírně zajímavý doplněk našeho soužití, nikoliv to nejpodstatnější. Hlavní je vztah člověka a psa, který rozhodně neměříme oceněním výborný nebo velmi dobrý!
Starší fenka, černě tečkovaná Hetty Tečka z Krkonoš, byla mým čtvrtým psem. Ke psům jsem tíhla od dětství, prvního jsem si vyprosila v mých 11 letech. Byla to trikolorní kolie bez průkazu původu, pes Aran. Druhá kolie, již v manželství a s průkazem, byl krásný zlatý pes Fedor z Podzvičinské zahrady, který byl bohužel zřejmě otráven ve věku pouhých tří let. Po krátké pauze jsme koupili fenku středního černého knírače Lassie Divoký Dingo. Nechtěli jsme již kolii a v širším výběru byl jak dalmatin, tak knírač. Tehdy nás ovlivnil neodborně napsaný článek, který dalmatina trochu pohaněl  a tak zvítězil knírač i díky proklamované odolnosti a zdraví. Byla to pravda, "Lesinka" se dožila věku téměř 16 let a nikdy neměla zdravotní problémy.
Když bylo Lesince asi 14 let, začala jsem uvažovat o druhém psovi, tedy spíše fence :-) A tehdy v roce 1995 /díky manželovi!/  jsme si opět vzpomněli na dalmatina. Začala jsem shánět informace, knihy  a články /naštěstí zrovna v té době vyšla monografie ing. Findejse Dalmatin/ a zjistila, že nedaleko od nás existuje renomovaná chov. stanice p. Cermanové Tečka z Krkonoš. Po dopise, několika telefonátech a konečně návštěvě bylo vše jasné, bude to dalmatin! Na narození Hettynky jsme čekali několik měsíců a nikdy jsme nelitovali, že jsme dalmatina koupili. Přesto, že jí výstavy nikdy nepřirostly k srdci, získala na mezinárodních výstavách řadu ocenění "výborná", na národních 2 x výborná s pořadím a je Krajským vítězem.  Hetty měla jeden vrh v r. 1998, bohužel císařským řezem a s početnými plotnami.
Jak rostla naše láska k dalmatinům, začala nás napadat myšlenka mít ještě jednu fenku.
V roce 2000 jsem proto začala shánět kvalitní štěně v Česku. Už jsem měla přesnější představu, víc jsme věděli, byli jsme zkušenější. Nevím, zda to bylo řízení osudu, ale několik tipů, které jsme měli vybrané, z různých důvodů nedopadlo. Někdy v té době jsem začala s internetem a náhle se mi ohromně rozšířily obzory - získávala jsem kontakty i v zahraničí. A zcela náhodně jsem dostala velmi velkorysou nabídku od holandských manželů Erika a Judith Barneveld na koupi štěňátka z plánovaného vrhu jejich vlastních vynikajících psů. Byla to nečekaná, ohromná šance získat perspektivní fenku pro chov, s výborným rodokmenem. Samozřejmě spojená s různými problémy; po "domácí" poradě jsme ovšem usoudili, že nevyužít ji prostě nelze. Tak se naše smečka po desítkách mailů rozrostla opět po několikaměsíčním čekání o hnědou, roztomilou First Forest Flavoured Caramel. Chtěla bych zde jen podotknout pro mě velmi důležitou věc: kupovali jsme fenu pro výstavy a budoucí chov, to ano. Nikdo ale nemůže zaručit, že to tak dopadne!  Kvalitní rodokmen je základ, zaručí Vám, že ze štěňátka opravdu vyroste dalmatin se vším všudy :-) Kupovat ale štěně s tím, že si určitě vezu domů budoucího šampiona, je naprosto scestné a nerespektující přírodu!!!
Velmi odsuzuji, když dá někdo  pryč psa, který v exteriéru nesplnil jeho představy! Když to vyjde, je to krásné, výstavy velmi prožívám a z každého úspěchu se moc raduji. Ale jen malou část ze všech narozených štěňat čeká opravdu úspěšná výstavní kariéra -  my také nejsme všichni zrovna "královny krásy" :-)  Nejdůležitější je vztah člověka a psa, nikoliv výstavní posudky.  To je ale jen můj názor, který nikomu nenutím. 
Měli jsme štěstí, Cara vyrostla do krásy, je to skandinávský typ dalmatina, do kterého jsme se zamilovali /silná kostra, výborné úhlení a osvalení/. Stala se po nemnoha výstavách junioršampionkou, šampionkou Česka a Polska a čekatelkou mezinárodního šampiona krásy. Její vrh však také nedopadl z chovatelského hlediska dle očekávání, vyskytla se modrá očička. To však nijak nevadilo tomu, že všechna štěňátka našla své hodné majitele. 
Starší Hettynka onemocněla ve věku téměř 13 let se srdíčkem a i přes důkladnou léčbu několika preparáty se její stav náhle zhoršil tak, že jsme ji nechali dle našeho nejlepšího svědomí 8. září 2009 ve věku těsně nedožitých 14 let odejít do psího nebíčka...doma, mezi svými.
Nechci Caru polidšťovat a psát, že se jí stýskalo, ale její chování se opravdu změnilo, byla velice zmatená a chovala se nestandartně. Nechtěla např. chodit domů do schodů, protože tam přece Hettynka chodila jako první...
Samozřejmě to nemohlo dopadnout jinak než naším "návratem" - téměř rok jsme trpělivě čekali na štěně z pečlivě vybraného plánovaného spojení vynikajících rodičů, kteří mě opravdu oslovili. Splňují plně to, co od dalmatina po stránce anatomie očekávám - silnou kostru a výbornou stavbu těla. A dlouhé čekání se vyplatilo. Fenečka, kterou jsme z chovatelské stanice Evy Dragovic získali, se nadmíru povedla exteriérově i povahově.
Kdo mě zná, ví, že k chovu přistupuji s pokorou a dobře si uvědomuji, jak je nutné neusnout na vavřínech, neustále sledovat dění v dalmatinském světě, čerpat od lidí, kteří skutečně znají a umí, studovat rodokmeny a počítat i s neúspěchem /pokud se tomu ovšem dá neúspěch říkat - těch pár okamžiků slávy na povedené výstavě nikdy nenahradí láskyplný vztah, který se psem máte - to já vidím jako hlavní v majitelství dalmatina/.
Odjakživa bojuji za otevřenost v chovu,
Budu moc ráda, když si naše stránky prohlédnete a svůj dojem, případně i dotazy, náměty a připomínky zanecháte v návštěvní knize nebo napíšete na moji mailovou adresu. Každý názor je pro nás cenný. Odepíšu všem, ráda poradím, pokud budu moci.

Přejeme Vám nad našimi stránkami příjemně strávené chvíle a budeme rádi, když se občas vrátíte!  Yveta Holatová