ÚVOD NOVINKY DALMATIN NAŠE FENY HETTY KONTAKT ODKAZY KNIHA

 

 

 

*  Novinky 2010 + 2011 *    

 

27. 11. 2013                                                                  Oliver 4,5 měsíce

  

26. 11. 2013   Z návštěvy Orina - rodinka; zleva otec ICh. Knock On Heaven Door Raul /Orin/, synek Colours of My Life /Oliver,
4 měsíce/ a máma Ch. Dignity of Hettynky Sunset Dalmatian /Hetty/. Bohužel špatné foto...

26. 11. 2013   Hetty na MVP Praha - tř. šampionů, oba dny shodně V2, r. CAC, r. CACIB /foto Eva Dragović/

25. 11. 2013

Už je to opravdu ostuda a pro četné urgence, kdy se mě ptali i jestli jsem ještě naživu, konečně aktualizace :-D
Všichni přátelé to ale stejně dva měsíce vědí, Olivera jsme už prostě nedokázali prodat a to ani jedné velmi vážné zájemkyni. 
Samozřejmě toto rozhodnutí razantně změní mé plány do budoucna, nebude to jednoduché, ale prostě tak to je. Takže
tady je delší aktualizace, trochu bez ladu a skladu. Ale protože se nám domácnost už tak nějak zkonsolidovala, snad už budu
pokračovat pravidelně jako  dříve.

Vztah k Oliverovi je trochu jiný než k Hetty, na tu jsem rok čekala a těšila se, Olík mi nečekaně spadl z nebe. A bude asi trochu rozmazlený, spal v posteli déle než malá Hetty :-D

Moc bych chtěla poděkovat všem přátelům, kteří jako já dokážou uvažovat srdcem a přes vědomí možných problémů mi řekli – nechej si ho. Protože já takových 14 dní opravdu váhala. Oni vědí, kteří to byli, hlavně tři kamarádky  /úplně to slyším, po dlouhé, vážném hovoru najednou veselé – Yvet, já bych si ho nechalááááá, chacháááá :-D/  a díky jim jsem teď opravdu moc ráda, že Olíka máme.
Po jeho návratu domů jsem mu chtěla vynahradit poněkud zpackaný start do života, který na něm ale naštěstí nezanechal snad žádné následky. 14 dní jsem se jen snažila, aby Olík našel opět svůj pevný bod a jistotu, důvěru v nás, žádné moc povely, nehody doma jsem velkoryse přecházela. Jenže už jsem se neubránila tomu si to štěně zamilovat. Olíček nás dostával oba víc a víc /manžel měl jasno od první vteřiny, co jsem ho vzala zpět, já ale chtěla poslechnout rozum, který říkal NE/. Hlavně Hetty byla šťastná, konečně parťák na hry a honění!
Potom jsem si ale řekla, že je nutné už konat a  dala inzeráty na dva psí weby; ale to už ve mně hlodala pochybnost. Věděla jsem bezpečně, že toho psa hned tak někomu neprodám, že to už bude muset být někdo. Na dotazy typu „Dobrý den, máte ještě štěňata, kolik stojí“ jsem neodpovídala nikdy, ani když jsem vrh zadávala, natož teď. Zklamat to štěně podruhé jsem  prostě nechtěla riskovat. Během těch 14 dní se ozvali víceméně jen takoví ti sondující zájemci, nikoliv opravdu vážní. Až na jednu paní. Ta ho opravdu chtěla a hlavně, šel by do výborných rukou a do smečky, které kraluje téměř 16letý dalmatin, což pro mě mluví za vše. Jenže ta paní mě prokoukla už po prvním dlouhém telefonátu a vycítila, že vlastně nevím jistě, zda ho prodat chci. Domluvily jsme se, že mi dá týden na rozmyšlenou a pokud budu souhlasit, vezme si ho. Jenže já se rozbulela hned po skončení hovoru a manžel kategoricky prohlásil, ať už nic nevymýšlím, že si ho necháme. Zrovna jako bych nikdy nedala pryč psa, který nesplnil exteriérová očekávání, tak mi bylo fuk, zda si nechávám potencionálního budoucího šampiona či nikoliv. Šlo mi o toho konkrétního psa, ne o jeho výstavní budoucnost a moje ambice.
Jenže shodou okolností a zřejmou přízní osudu Olík vypadá zatím velmi nadějně a mám na něho množství kladných ohlasů ze všech stran, za což moc děkuji.  Ale je tu ještě dlouhý další vývin,  zuby, kyčle, atd., takže závěry rozhodně nedělám. Samozřejmě, pokud se nic nepokazí, na nějakých výstavách se objeví a uvidíme.
Dělá mi radost i na cvičáku /po nějaké době opět jezdíme do liberecké Psoly/. „Cvičíme“ ve skupině štěňat, kde je nejmladší, ale snažíme se a snad to není úplně špatné ;-) Už zvládne některé agility překážky - plně rozvinutý tunel sice proběhl celý a bez pomoci až napotřetí /potom už v pohodě/, zatímco Hetty napoprvé, zato kladinu zvládl hned /samozřejmě se záchranou z obou stran/, Hetty se tehdy napoprvé trochu bála. Pravda je také to, že s Hetty jsem šla do Psoly poprvé na čtyřech měsících, s Olíkem hned na třech.  Přivolání má zatím 100 % /samozřejmě bez nějakých větších rušivých vlivů/, umí  Sedni, Lehni, pomalými krůčky zkoušíme odložení, začíná na pamlsky chodit u nohy. Aport zatím kvůli výměně zubů nezačínáme, ale zájem o míček má od malička.
Bohužel je Olík požírač všeho možného, čím méně stravitelné, tím lépe a málem už jsme jednou jeli na veterinu /po zásahu kysaným zelím s olejem nakonec malé kamínky vyšly; zaplaťbůh to byly jen malé, žádná větší/.

 Po pauze způsobené vrhem se Hetty předvedla na mezinárodní výstavě v Praze koncipované jako  DUOCACIB, tj. oba dny všechna plemena. Moc jsem se těšila, už jsem měla absťák a hlavně, mělo se sejít dost fajn kamarádů. A opravdu jsme si to krásně užili.
Nebyl přihlášený kdovíjaký počet dalmatinů, ale ve třídě jsme s Hetty měly velmi kvalitní Elsu a tu jsem brala jako opravdu těžkou soupeřku. Přesto přiznám bez mučení, doufala jsem, že alespoň jeden den se CAC a CACIB podaří. No, Elsička nám ale pěkně vypálila rybník :-D A to jsem si opravdu myslela, že je Hetty, ač tak brzy po štěňatech, ve vynikající kondici. Pár lidem se ale zdála poněkud tlustší a hlavně, v pohybu opravdu nebyla pevná. Jak mi napsala Eva, skoro tři měsíce se „válela se štěňaty“, musí znovu nasvalit a zpevnit. No mně doma se zdála naopak lepší než před štěňaty, hlavně přední fronta, ale vedle Elsy fakt vypadala trochu přes váhu :-D
Nakonec z toho bylo po oba dny „jen“ druhé místo a rezervní CACIB /uvozovky jsou na místě, ale mně prostě byl vzhledem k pravidlům rezervní titul prostě na nic/.
Možná je to někomu k neuvěření, ale přesto jsem to Verče moc přála a ona ví, že nelžu :-)  My máme mezi sebou jasno a nemusíme si nic složitě vysvětlovat ;-)Dokonce je Verča takový formát, že byla ochotná v neděli nenastoupit /Verčo, prásknu to, no :-D/.  Měla bych potom tituly dle výsledků na jistotu.  Jenže to jsem opravdu nemohla přijmout. Obráceně by to bylo něco jiného, kdybych vyhrála v sobotu já, nenastoupila bych v neděli 100 %.  Jenže já další titul nepotřebovala, Verča ano. Je to složité, zkrátka pravidla musí být nějak nastavena a tentokrát mi štěstí nepřálo. Ale Elsa byla v obrovské formě a vzhledem k tomu, že jsme s Verčou dostaly ze všech dospělých fen jen my dvě výbornou, musím být i tak spokojená.
No, chtěla jsem tam tak nějak symbolicky ukončit Hettynčinu výstavní kariéru /ziskem alespoň jednoho čistého CACIBa by totiž najednou dodělala intera, šampiona ČMKU  i Grandšampiona/. A teď budeme holt muset ještě jezdit. Už vidím, že ač měla Hetty úžasné výsledky na posledních výstavách před štěňaty, ten poslední potřebný CACIB bude zlomyslně oříšek. Jde nám jen o interval, nikoliv o počet. Ach ta pravidla :-(

A už se pomalu dostávám ke žhavé přítomnosti! Včera jsme tu měli moc milou návštěvu, „tátu“ Orina a „sestřenici“  Fergie s Evou a Milanem. Strávili jsme pěkné odpoledne nejprve kratší vycházkou, na které se puntíci krásně vylítali a potom posezením a popovídáním. Olík se Evě moc líbil a chválila rozhodnutí nechat si ho. Já zas měla radost, jak dobře si vedl mezi cizími dospělými psy /zvlášť si oblíbil Fergie/. Nakonec usnul Evě na klíně.
Hetty Orina poznala a dobývala se k němu pod brankou hned, jak vylezl z auta. K Fergie byla chvíli rezervovaná a odháněla jí od Olíka, ale když zjistila, že je Fergie v pohodě,  začaly se honit a blbnout a doma jí dokonce přenechala svůj pelíšek :-) Bylo to moc fajn.

No a zvlášť budu muset vytvořit profily všech našich štěňátek. Zatím opravdu nebyl čas, novinky píšu alespoň na Facebooku, je to přece jen pohotovější a méně náročné. Ale teď už to snad bude lepší :-)

A také jsme jen tak mimochodem ještě zvládli svatbu :-)

 

 

22. 09. 2013   

Včera odešel do Zlína Charlie /Czech Ruby/.  Takže ohrádka by měla být prázdná. /Naštěstí?/ není. Po 10 dnech jsem vzala zpět Olivera /Colours of My Life/, už je u nás přes týden a dělal Charliemu společnost, ten by byl jinak už sám. Charlie tu totiž zůstal déle plánovaně, čekalo se, až budou mít noví pánečci dovolenou a budou s ním moci být 14 dnů  doma, což je velice rozumné a tak jsme se bez problémů domluvili.

Oliverově anabázi nerozumím, nechci to rozpitvávat, ale hlavní je, že jsme se rozumně bez emocí domluvili a štěně šlo dle kupní smlouvy ke mně, dokonce s mnohem větší výbavou, než odešel /což jsem samozřejmě nechtěla, ale majitelé na  tom trvali/.

Oliver je opravdu krásný pes s výstavním potenciálem, takže samozřejmě se lehce vkrádá myšlenka nechat si ho, vystavovat, cvičit…ovšem rozum říká NE, třináctiletá Cara už může rychle zdravotně chátrat a rozpustilé štěně by jí mohlo vadit. Navíc, já jako chovatelka samozřejmě potřebuji spíše fenu a určitě ne už teď, vždycky jsem říkala, že dva psi je pro nás rozumné maximum.

 Sama jsem ale zvědavá, jak to vše dopadne... Je velmi hravý a šikovný, samozřejmě nám začíná přirůstat k srdci, celé dny blbne s Hetty, která je s ním evidentně šťastná.
Čekala jsem týden, aby se aklimatizoval po těch přesunech a zvratech a byl v pohodě. Teď ho teprve budu opět nabízet, nejraději samozřejmě jako výstavního a sportovního psa, protože na to má. Bylo by ale vůči němu sobecké hledět na mé vlastní chovatelské ambice, proto z něho může být i „jen“ domácí mazlík. Každopádně jen do láskyplné rodiny, která si je plně vědomá, co práce a času s péčí a výchovou štěně obnáší. Asi bude problém, až se teď s Charliem rozdělí, bude se jim oběma stýskat, protože spolu celé dny dovádí, řežou se, pak se olížou a usnou  bok po boku :-)

   Oliver /Colours of My Life Od Hettynky/, téměř 10 týdnů

        

 

 

07. 09. 2013         

Celých 7 týdnů bylo samozřejmě rušných, ale od čtvrtku 29. 8. jsme byli opravdu v jednom kole :-)

 Ve čtvrtek přijela podruhé Eva s Vlaďkou a Víťou od Donečka. Obdivovali štěňátka a dostali jsme zase spoustu dárků, mimo jiné kouzelnou sestavu 10 zajíčků pro prcky na cestu :-) Moc ještě jednou všem děkujeme! Byla jsem ráda, protože mě návštěva trochu rozptýlila před očekávanou páteční cestou do Brna na kliniku ABC k provedení BAER testu.
Věděla jsem, že nikdo není hluchý. Věděla jsem, že v linii je sluch na vynikající úrovni /vrhy Alegry, Meggie, Dona i Orina/. Ale člověk nikdy neví, náhoda je blbec a přece jen, čím vyšší počet štěňat, tím větší pravděpodobnost, že to nebude na 100 %. Ale bylo! :-)
Původně jsem nechtěla měřit plotnová štěňátka. Po „pošťouchnutí“ kamarádek jsem ale uznala, že statistika vrhu bude mít cenu jedině v případě, že změřím všechny a tak jsem to udělala. Těch pár tisíc navrch už v celkových nákladech opravdu nehrálo roli a všichni majitelé mají jistotu :-) Co nesmím zapomenout napsat je to, že jsme byli nesmírně spokojení s přístupem personálu kliniky. Jak pana doktora Weidenhöfera, tak sestřiček. Vše klapalo jako na drátku, byli nesmírně příjemní a vstřícní, měla jsem dva požadavky navíc, které mi pan doktor ochotně splnil, dostali jsme automaticky občerstvení, štěňátka jsme si mohli dát kam jsme chtěli...
Měření bez narkózy je super, pouze dva kluci byli neklidní /štěně musí být úplně v klidu, nehýbat se, kvůli elektrodám/ a tak dostali do zadečku injekci se slabým sedativem.
Moc musím poděkovat Evě Liškové, která obětavě přijela /i s Orinem :-)/ a moc mi pomohla, každá ruka se hodila. Rovněž budoucí brněnská majitelka fenečky Cranberry Field Radka přišla s přítelem a pomáhali s hlídáním štěňátek. Štěňátka dostala docela zabrat, odjížděli jsme ráno v 8, vrátili se v půl 7 večer :-( Ale nijak je to nepoznamenalo;  já se bála, že budou vyřízení, ale oni po vypuštění do ohrádky začali řádit :-) Nikdo se v autě nepokakal a jen jedno štěně zvracelo na cestě tam, jinak nic, byli moc šikovní.  Z výsledku – všech 10 štěňátek oboustranně plně slyší,  jsme měli samozřejmě obrovskou radost a doma jsme to zapili ;-)
No a v sobotu další milá návštěva, kontrolorka vrhu Irena Rohrbachová /ch. s.  Naire/ a Verča Veselá /ch. s. Aisha’s Heritage/. Moc pěkně jsme si to odpoledne užily, ale úplně největší radost měla asi Hetty a to z Moona :-) Já nemám ráda štěňátka z absolutně sterilních podmínek, myslím, že imunitní systém má být rozumně trénován a proto bylo u štěňat spousta jak lidí a dětí, tak několik psů, samozřejmě hodných, zdravých a očkovaných, mně známých. Proto jsem Ire poprosila, ať vezme Moona.   Sice byl původně určen k socializaci štěňat, ale Hetty si ho „přivlastnila“ a krásně si pohráli. Dokonce  Cara, která cizí psy moc nemusí, ho strpěla i v bytě :-) A Hetty si od něj nechala olizovat i cecíky jeden po druhém :-)
Když  Moonek nastupoval do auta na zpáteční cestu, neklidně pobíhala kolem a pak stála smutně u brány. Holky udělaly spoustu krásných fotek, můžete vidět zde:

Verča      http://ahsia.rajce.idnes.cz/Navsteva_stenatek_v_CHS_Od_Hettynky_31.8.13

Irena       http://dalmatians-of-naire.rajce.idnes.cz/Navsteva_stenatek_z_vrhu_C_Od_Hettynky_14.07.2013/

Kontrola vrhu proběhla bez problémů, paní kontrolorka byla /snad ;-)/ spokojená – jen jsou tam nedotažené čumáčky, ale ještě budou dotahovat. Oběma holkám moc děkuji za to, že vážily cestu a za krásné dárečky :-)

No a v neděli nastal okamžik,  na který pohlížím tak nějak schizofrenně. Na jednu stranu musím přiznat, že už se těším, až se konečně normálně vyspím, na stranu druhou je odchod štěňátek do nových domovů pro převážnou většinu chovatelů událost  hodně smutná. Přirostou vám ti prckové hodně k srdci, když je máte v obýváku,  pipláte je od narození , spíte s nimi každou noc, věnujete se jim co možná nejvíce, zkrátka neberete to ani náhodou jako nějaký „kšeft“ a rutinu.

Na druhou stranu, nové majitele jsem vybírala pečlivě, myslím, že lidi dokážu v tomto směru odhadnout. Některé jsem odmítla já, jeden zájemce  zklamal  mě, ale všichni zamluvení mají super páníčky, na kterých byla včera vidět veliká radost.     Měla jsem to naplánováno tak, že v neděli odejde polovina štěňátek a další postupně během 14 dnů /někteří majitelé mají dovolenou nebo volno až později/. Také kvůli Hetty a mléku, aby odstav proběhl plynule. V ohrádce nám tedy zůstalo pět štěňátek, všichni jsou zamluvení, čeká se jen na tu možnost dovolených, aby prcci nebyli doma sami :-) Museli jsme už oba s Petrem do práce, takže to teď je trošku problematické s udržením dobré hygieny, ale pomáhá Lucka, přestože má s dvěma malými dětmi co dělat...bez dětí a hlavně obrovské pomoci Petra bych to těžko takto dobře zvládala.

25. 08. 2013         K zadání /odběr možný nejdříve od 1. 9./ máme ještě dva volné kluky!

Cloudless Sky - standardní, silný, hezky tečkovaný pejsek s velmi světlou hlavou a krásnými světlými oušky. Je to takový milý medvídek, nejklidnější z vrhu. Není příliš aktivní, zřejmě by se nehodil na sport, ale spíš jako rodinný pes k dětem, mazlík. 

Czech Ruby -  nestandardní pejsek /plotna, ale pouze na pravém oušku, nezasahuje do hlavy/. Klidně na sport, je čilejší než Sky :-)

25. 08. 2013         Ani nevím, jak začít - před 14 dny jsem psala, že se rozepíšu o milé návštěvě později a ono nic :-D Od té doby tu bylo asi tak 20 návštěv dalších a stále nic :-D Aktuality dávám na FB, ale zde mám veliký dluh. Ale já se prostě snažím veškerý volný čas věnovat prckům.
Takže před těmi 14 dny tu byli Venglářovi, Eva D., Big Boy, Willík, Pandora a Meggie :-) Nevěděla jsem, jak by se Hetty chovala k cizím fenám ve svém teritoriu, když tam má štěňátka, nechtěla jsem riskovat případný konflikt a tak jsem ji raději nechala v bytě. Jenže ona to vyřešila po svém, otevřela si venkovní dveře a s Carou ve vteřině vlétly mezi tu smečku. Docela jsem se vylekala a čekala nějaké to vrčení, ale kdepak, Hetty byla naopak z návštěvy nadšená, z lidí to bylo pochopitelné, ale evidentně měla radost i ze psů :-) Cara už má ráda svůj klid, ale přesto chtěla být také přítomná :-) Fotky Eva :-)

Ze spousty dalších návštěv tu byla ještě Eva Lišková, majitelka táty Orinka a měla z miminek obrovskou radost!

Co se týče štěňátek, máme z nich velikou radost a moc si to s Petrem oba užíváme. Samozřejmě už jsem za těch 6 týdnů utahaná, protože jim dáváme maximum času a péče, máme oba vybrané dovolené :-), ale stojí to za to :-) Podařilo se nám najít již 7 /8?/ úžasných páníčků a těm dvěma zbývajícím chlapečkům určitě také ještě najdeme. Štěně rozhodně nenechám každému, někteří zájemci jsou slušně řečeno "divní"...
Prospívají výborně, jsou zdraví, čilí, někteří už dobře zvládají venčení na vyhrazené místo. Pečlivě socializujeme, abychom majitelům zajistili co nejlepší start. Štěňata byla v kontaktu se spoustou lidí, dětí i s několika psy.Váhy se dnes na přesně šesti týdnech pohybují do pěti kg. Žádné modré oko, všichni pejsci už mají sestouplá obě varlátka, nikdo není hluchý :-) Jen pigmentace čumáčků není u některých ještě úplně OK. Máme za sebou trojí odčervení a v pondělí jdeme na očkování a čipování.  V pátek potom "zlatý hřeb" - BAER test. Vím, že všichni kamarádi budou držet palce i tlapičky :-)

 

10. 08. 2013         Dnes jsme si opravdu velmi užili krásný den, o kterém se rozepíšu později :-) Ale nyní to hlavní - konečně představujeme štěňátka individuálně v postoji + portrétky ve věku 27 dní. Za fotky moc a moc děkuji Evě Dragovič :-) 

 

Cranberry Field

     

Coco Chanel

 

Casting Winner

Cartier's Jewel

Cape of Good Hope

Cloudless Sky

Colours of my Life

Croatian Heritage

Catch the  Wind

Czech Ruby


09. 08. 2013           Čas hrozně letí a prckům budou v neděli už čtyři týdny!
Jsou to pěkní cvaldové, všichni měli včera už přes 2 kila a sundali jsme tedy oboječky, aby netlačily.
Baští už docela pestrou stravu, kromě mámina mlíčka dostávají kvalitní mleté syrové maso, tvarohy, jogurty s medem a žloutky, kozí mléko, vařenou rýži s krájeným masem a mrkev. Zkusila jsem už i ve vývaru rozmočené granulky /štěněcí Acana/ a k mému radostnému překvapení hned napoprvé misku vyjeli dočista! Myslela jsem si, že s granulemi možná bude ze začátku problém – tím lépe, že nebyl. Jsou krásní,
zdraví, celkem klidní /zatím ;-)/.  Ale první pranice a „vrčení“ se už objevily :-)
Už mají samozřejmě zoubky a na Hetty je vidět, že se jí kojení už příliš nelíbí a dokonce při něm vyžaduje moji přítomnost. Nevyhubla, je myslím ve slušné kondici na vrchol laktace. Taky žere za čtyři :-)
Fenečky jsou rozdělené /jak by ne, když jsou pouze dvě/ a pejskové se rozdělovat zájemcům začnou, tam je naopak dost na výběr.
Už mají připraven i venkovní domeček s výběhem, takže na víkend plánujeme zkusit dát je už i na travičku, ať si konečně užijí něco jiného než ohrádku v bytě. A hlavně čekáme v sobotu a v neděli další návštěvy jak zájemců o štěňátka, tak chovatelky Evy a brášky Biga s Petrem a Pavlou, na což se moc těšíme :-)
S Evou konečně nafotíme postojové fotky a portréty, protože já mám víceméně jen samé momentky a už je třeba štěňátka individuálně prezentovat  :-)
A příští víkend se pak přijede podívat na dětičky táta Orinek s Evou Liškovou :-)

Tady je štěňátkům 22 dní

      

04. 08. 2013             Protože už miminka šplhala přes okraj bedny /hlavně tmavohnědý je přeborník ve šplhu/, udělali jsme už "výběh". Bez bázně ho prozkoumali, okamžitě označkovali a vypadají spokojeně :-) Teta Cara už má dovolen nejužší kontakt a využívá toho, mimča ji od začátku velmi zajímají, kňučí na ně a vrtí ocasem o sto šest. Druhý den po porodu na ni Hetty zavrčela /poprvé v životě!/, když strčila hlavu do bedny a tak to respektovala. Nyní už bude moci "vychovávat" také :-) Už je to tu veselé, z miminek jsou už opravdoví malí pejsci se vším všudy, začínají si hrát, okusovat, štěkají, zavrčí, zkrátka připravují se na život.
Nemáme ještě přesně rozdělené pejsky, jen na počet, budoucí majitelé zatím své favority teprve vybírají /oči už hlavně víme jsou všechny OK, teď  ještě sluch/ a také by bylo dobré počkat, jak se alespoň trošku ukáží povahy. Na sport akčnějšího pejska, na mazlíka klidnějšího atd. Vypadá to, že štěňátka budou všechna velmi pěkně pravidelně tečkovaná.
K zamluvení by byli v tomto okamžiku ještě nejspíše tmavohnědý,  plotna na pravém oušku a tmavomodrý. Plotňáček je  drobnější hnědý pejsek, plotna nebude příliš nápadná, protože pokrývá zatím jen ouško. Tmavomodrý je bohatěji tečkovaný též zatím drobnější pejsek s krásným kukučem :-) Tmavohnědý je silnější pes s velmi pěkně rozloženým středně hustým  tečkováním /černým/. Byl by vhodný pro někoho, kdo preferuje světlé hlavy – má na hlavě jen pár tečiček, teprve dotahuje oční lemy a bude mít  krásná velmi světlá ouška.  Je to veliký sportovec a „hlavní útěkář“ z bedny, neustále šplhá ven, ale rád se chová a v náručí je úplně klidný
:-D  Že by agiliťák po tátovi…? :-D

 

 

03. 08. 2013           Před pár dny jsem miminkům poprvé nabídla tvaroh se žloutkem z mističky. Někdo byl více šikovný, někdo méně, tvaroh byl samozřejmě všude /Hetty ho pak ochotně slízala z miminek i prostěradla :-D/, ale je to čím dál lepší a mamině jsme ulevili, což byl účel. Přikrmujeme po troškách cca týden a zatímco ani kozí mlíčko ani tvaroh nejede úplně všem, na syrové mleté masíčko se úplně klepou všichni do jednoho, seběhnou se jako pirani! Už měli zadní hovězí i kuřecí prsa, moc chutnalo oboje :-)
 

31. 07. 2013             Představujeme hlavičky /očička jsou vypadá to všechna OK :-)/

                           

 Oranžová                                               Žlutá                           Béžový                                                   Fialový

                     

 Hnědý                                                   Modrý                                                     Plotna levá

                               

  Plotna pravá                                               Šedý                                                           Zelený                 

  

 


30. 07. 2013          16 dní stará štěňátka :-)  Už baštila naškrábané hovězí a to byla panečku dobrota :-) Všichni i s maminkou jsou v pořádku, čilí a pěkně rostou, však se podívejte sami :-)
 

26. 07. 2013          Je nám 13 dní  :-)
Včera jsme poprvé odčervovali štěňátka a zároveň i maminu, šlo to kupodivu velmi dobře a rychle, než se stačili prcci vzpamatovat a kroutit, měli v tlamičce odměřenou dávku pasty :-) Dnes byla proto trochu "srajda" a zřejmě bolení bříška, tak jsme pochovali a pomasírovali :-)
Váhu zdvojnásobili sice trochu později než Cařina štěňátka, ta už sedmý den  /není divu, početný vrh, fena po císaři, vysoké porodní váhy/ ale stále to bylo v normě a jsou moc pěkní, vypadají i pravidelně tečkovaní. Konečně, posuďte sami, jen se omlouvám za loužičku na fotce, byla to po převlečení otázka pár vteřin :-) Hlavně psi s obojky šedým a béžovým jsou macci, v těsném závěsu za nimi zelený, tmavohnědý a levá plotna, trošku drobnější jsou zatím tmavomodrý, fialový /ten už ale výrazně přibírá a dohání ty velké/ a pravá plotnička :-) Obě holky váží zatím víc než ti "drobnější" pejsci :-) Ale toto rozdělení je velmi pofidérní a nic to nevypovídá o výšce a mohutnosti v dospělosti. Měli jsme ve vrhu Cary pejska s porodní váhou 230 g a vyrostl v dalmatina s úplně normální stavbou těla. Tady měl nejmenší pejsek 420 g :-)
Některým se začínají rozlepovat očka /Hetty otevřela oči velmi pozdě, poslední z vrhu/. Všichni už pěkně chodí po všech čtyřech, sice se kymácí, ale přemístí se docela rychle :-) Už jsem viděla pejsánka, který se škrábal zadní nožkou za ouškem, fialový už vrtěl ocáskem a ozývá se sem tam už i něco jako štěknutí :-)
Zkusila jsem přikrmit sušeným štěněcím mlíčkem i kozím /na radu/, ale od maminky chutná víc, z flaštičky jim to moc nejede :-) Zato Hetty pije zředěné kozí mléko o stošest, hrozně jí to chutná.
Protože cítím vůči Hetty veliký závazek tím, že jsme jí po operaci ponechali celý početný vrh, budeme už zkoušet pomaličku přikrmovat štěníky tvarůžkem s medem a naškrábaným masíčkem, abychom jí co nejvíce ulehčili.
Jinak jí podstrojuji první poslední a nevím, čím budeme krmit po odstavu, protože bude příšerně rozmlsaná :-D Baští skutečně lépe než my :-D Nemůžu pochopit, že po té stravě, co teď má, nijak neprůjmuje :-D Sežere za den neskutečné množství kvalitní čerstvé stravy, k tomu pije kozí mléko a přitom dosud byla celý život pouze na granulích. Sice velmi kvalitních, ale přece jen granulích.
Zítra plánuji udělat po týdnu opět individuální fotky :-)

 

21. 07. 2013         Štěňátkům je dnes týden a rostou jako z vody. Jak by ne, když jen papají a spinkají. Začíná se objevovat pigmentace. Nikdo nemá zálomek na ocásku. Pupíčky byly krásně zahojené už třetí den, máme dvakrát stříhané drápky a v pátek budeme poprvé odčervovat. Prosadila se menší pigmentace hlavy po Hetty, takže se zdá, že většina bude mít světlé hlavy a světlá ouška. Je čas je pěkně jednotlivě představit :-)

Zelený obojek - hnědý pejsek, který byl příčinou nutného císařského řezu. Moc jsem nedoufala, že bude po operaci ještě naživu, ale je to bojovník. Tři hodiny po odtoku plodových vod a on byl v pořádku :-) Bude se jmenovat Cape of Good Hope, jistě pochopíte proč :-)

             

Modrý obojek - černý pejsek, zatím vypadá spíš drobnější, bude zřejmě nejvíce tečkovaný z vrhu

              

 

Šedý obojek - hnědý pes, silný, u cecíků byl vždy první. Střídám ho s těmi méně smělými, aby jim neobsazoval ty nejlepší cecíky.

            

 

Béžový obojek - černý pejsek, je z těch větších

             

Hnědý obojek - černý pejsek, patří také k těm větším

            


Fialový obojek - černý pejsek, narodil se nejmenší z vrhu /420 g/ a zatím je stále nejmenší

              

 

Pejsci s plotnou na pravém oušku a  na levém oušku a částečně tvářičce

             

Žlutý obojek - standardní hnědá holčička

              

Oranžový obojek - černá holčička s plotnou vedle pravého ouška

              


                                                            

 

 

20. 07. 2013        Ze všech stran slyším výčitky - tak už proboha aktualizuj! :-) Ale on ten týden byl dosti hektický, přece jen péče o fenku po císaři a s početným vrhem vzala hodně času a to jsem musela aspoň tři dny do práce a zastoupila mě rodina, jinak jsem byla opravdu 24 hodin u bedny. Teď mám týden dovolenou a moc se těším, jak si to s prcky užiju a budu neustále sledovat, jak přibývají gramy i pigmentace :-)
Jak to bylo s porodem jsem ve zkratce už napsala a na to, že začátek nebyl ideální, už šly dále věci naštěstí dobře. Hetty byla velmi statečná a trpělivá, už při převozu z nemocnice olizovala štěně, doma hned přijala všechny na kojení rána nerána, čistila je a prostě starala se úplně jako by se vůbec nic nestalo. Jen váhové přírůstky byly první dva dny menší než u Cařiných štěňat, což je po císaři logické /ale ty porodní byly opravdu vysoké na 10 štěňat - 420 - 480 g!/. Za pomoci všech možných metod jsem jí do pár dní bezvadně rozkojila a tak miminka zdárně rostou jako z vody. Naštěstí měla dokonce už po operaci velikou chuť k jídlu a baští jako Otesánek. Rána se též hojí velmi dobře, díky našemu výbornému panu doktorovi Ottovi jsme to zvládli bez antibiotik, což je kvůli miminkům výborné :-) Ve středu jdeme na stehy a už to bude zase lepší.
Dosti bídně ovšem dopadla skladba pohlaví :-D Nevadí mi, že mám tedy pár nezamluvených psů. Spíš mě strašlivě mrzelo, že nemůžu dát fenku několika bezvadným lidem, kteří dlouho čekali, jezdili sem a těšili se...ale to je příroda, nedá se svítit. Hlavně, že jsou štěňátka i maminka v pořádku :-)

Dnes jsem nečekaně narychlo získala možnost jet na MV Mladá Boleslav. Štěňátka hlídal Petr. Díky ochotné kamarádce /moc díky, Káťo :-)/ jsem spojila příjemné s užitečným a jela se jednak potěšit s přáteli, zafandit jim a také odvézt si zapůjčené ohrádky od Evy a Ire.  Moje veliké poděkování patří i Jitce Kramlové, která mi přeposlala zájemce o pejsky a dnes udělala obrovskou radost zapůjčením malinkých barevných oboječků po jejích štěňátkách.
No a bomba na konec - bráška Big Boy dnes v Mladé Boleslavi u velmi zkušeného dalmatináře, švédského rozhodčího Ake Cronadera V1, CAC, CACIB, BOB a dokonce - BIG VI!  Prý to udělal pro sestřičku ;-)   

7. den života

 

16. 07. 2013        Máme štěňátka! V neděli 14. 7. ráno se Hettynce narodilo 10 štěňátek. Bohužel první štěně se vzpříčilo, po odtoku druhé zelené plodové vody se hodinu nic nedělo, tak následoval po poradě přesun na veterinu a nakonec císařský řez, protože štěně se nepodařilo vybavit ručně.
Nedá se nic dělat, je to samozřejmě škoda, ale snad bude Hetty rychle OK. Štěňátka po narkóze bez problémů přijala, tak doufejme, že bude vše dobré. Máme 4 černé standardní kluky, 4 hnědé, z toho dva s plotnou a dvě holčičky, hnědou standardní a černou s plotnou. Bohužel nebudu moci nechat holčičky pár lidem, u kterých mě to opravdu mrzí a na druhou stranu mám 3 - 4 nezadané kluky. Ale to je příroda, nedá se nic dělat, prostě pohlaví jsou úplně opačně, než bylo zamluveno :-) Hlavně aby byla štěňátka i Hettynka v pořádku.

08. 06. 2013       Hettynka je jasně březí, máme velikánskou radost a na štěňátka se po delší pauze mooooc těšíme :-) A s námi už několik moc fajn nových páníčků, tak pevně doufám, že je nezklameme a vše se bude vyvíjet tak zdárně a předpisově jako doposud :-)
Využila jsem možnost programu na stránkách slovenských ridgebacků a můžete s námi po kliknutí na banner /viz níže/ sledovat den po dni teoretické stádium vývoje štěňátek:

15. 05. 2013      Je máj, lásky čas, a Hettynce s Orinkem se opravdu dařilo a užili si to  :-)
I my s majitelkou Orina Evkou Liškovou jsme měly moc důvodů k maximální spokojenosti.
Já jsem přes to, že povahu Hetty výborně znám, nemohla vědět, jak se bude při prvním krytí chovat. Jsou feny, které se dobrovolně nakrýt vůbec nedají, jsou  agresivní  nebo panické. S Evou jsme si stanovily jasné pravidlo, žádné „znásilňování“ a stresy /Orin ani takový není, byl to opravdový gentleman :-)/ Podle progesteronu byl ideální den neděle, podle mých předchozích pozorování má Hetty své  krycí dny konstantně v maximálním rozsahu 11. – 15. den hárání, nejlépe  12. – 14., což v podstatě výborně souhlasilo, neděle byl 13. den.
První krytí /sobotní/ bylo 12. den. Hetty mě s nadšením k Orinovi hned táhla na vodítku, pustili jsme je tedy oba na volno. Stále se stavěla  a „nabízela“, při naskočení psa ale uhýbala nebo si přisedala, zkrátka vyžadovala řádnou předehru, honění a dobývání ;-)  Ale hlavně, absolutně žádný náznak,  že by se po něm ohnala, zavrčela nebo chňapala. Pouze to jako prvnička prostě z nejistoty protahovala.  Aby to ale Orina nepřestalo bavit a nebyl už třeba zbytečně unavený /i když Eva říkala, že má z agility výbornou fyzičku :-)/, nakonec jsme Hetty raději přidržely a bylo hned vše v pořádku. Jen se jí nelíbilo poměrně dlouhé svázání :-)
Celou neděli jsem pak přemýšlela, jestli jet ještě jednou. Krytí bylo přirozené, oba měli jasný zájem, teoreticky bylo zbytečné to opakovat. Ale říkala jsem si, co kdyby, pak bych si to vyčítala. A hlavně, Tábor není přes 1000 km, což by nás bývalo čekalo při výběru zahraničního psa. Takže jsem v pondělí ráno zkontrolovala situaci, usoudila, že je ještě stále vhodný termín, rychle vyřídila na půl dne dovolenou a jelo se. Přiznám se ale, že jsem spíš počítala, že už Hetty nebude moc chtít, i když doma se Caře stále stavěla. Opak byl ale pravdou, už po pár minutách skotačení  nechala Orina sama bez uhýbání naskakovat :-)  Sice se to nepovedlo hned úplně napoprvé, ale zdařilo se mnohem rychleji než v sobotu. I to svázání trpělivě vydržela, i když jí to pak už evidentně nudilo :-)
Máme s Evou velikou radost a doufáme v kvalitní vrh, veškeré předpoklady k tomu jsou :-)
Eva měla nachystaný i šampus, na úspěch jsme si připily no a teď budeme už jen čekat. Pokládám ale za naprosto nepravděpodobné, aby po takovémto pěkném přirozeném krytí fena nezabřezla ;-)

 

08. 05. 2013      Den "D" se nám kvapem blíží, ráno jedeme pro jistotu na progesteron. I když jsem se původně chtěla spolehnout jen na přírodu, své pozorování a chování Hetty, raději tedy nebudu na radu zkušených chovatelů riskovat :-)
Až do narození štěňátek už beru raději záznam jen na pejsky a dál uvidíme, kolik se narodí feneček a zda případně budou ještě některé volné. No a kdo nevydrží čekat, stále je volný jeden plně standardní čtyřměsíční kluk v ch. s. Sunset Dalmatian, Willy :-)

03. 05. 2013       Emoce opadly, velikááánská radost zůstala. Ještě jednou díky všem, kteří ji upřímně prožívali společně se mnou a že jich je zaplaťbůh dost :-)
Uvědomila jsem si, že Hetty získáním třetího BOB na klubových výstavách dosáhla úžasného hattricku a že bych měla nějak přehodnotit svou další účast na tomto typu výstav. Ačkoliv je na to Hetty celkem mladičká a já bych si ráda ještě nějaké její úspěchy užila, asi by bylo spíše fér uvolnit místo ostatním a dát ji příště na výstavách DK do třídy čestné, i když tam bojovat o nejvyšší tituly nelze. Tento CAC jsem ještě potřebovala /na GCh./, další už ne, tak proč dál „zaclánět“.
Navíc, všechny tyto 3 BOB máme od výborných rozhodčích – chovatelů, zahraničních specialistů na plemeno a v pořádné konkurenci, takže
co ještě chtít více J

 

01. 05. 2013     Tak se mi na stránky dostala nepravdivá informace...a to se tak snažím o objektivitu! :-D Vše musím uvést na pravou míru.
Takže nejen Venglářovi měli schováno v baťůžku opravdické šampíčko! Velice se tímto omlouvám Laďce a Víťovi a děkuji za upozornění na toto faux pas! :-D

29. 04. 2013    

Na speciální výstavu dalmatinů se člověk těší vždycky. Pokud ovšem posuzuje renomovaná rozhodčí, celoživotní chovatelka dalmatinů, specialistka s velikým renomé po celé Evropě – platí to dvojnásob! Těšila jsem se na paní Aase Jakobsen moc :-) A ne jen na samotné posouzení, ale hlavně na opětné setkání se všemi početnými dalmatinskými přáteli.
Byla jsem moc ráda, kolik majitelů se nebálo přihlásit na tuto paní rozhodčí, i když věděli, že bude přísná a chtěli znát její názor na jejich pejska. A jak jsem už uvedla mnohokrát, u takto přísného specialisty je i VD prostě pěkná známka a žádný důvod ke smutku!
Posuzování bylo důkladné, zabralo několik hodin, ale stálo to za to.
A Sunseťáci měli opět svůj den
:-D
Když vyhráli oba bráškové své početně obsazené třídy /celkem bylo přihlášeno 62 dalmatinů!/, Big otevřenou třídu a Don třídu vítězů, měla jsem společně s nimi sice velikou radost, ale zároveň mě to svazovalo. Říkala jsem si, že přece není možné, aby vyhrála svou třídu /též kvalitně obsazenou/ ještě Hetty, to už bychom chtěli moc!  Kluci zkrátka nasadili vysoko laťku a já jim to nechtěla pokazit, cítila jsem takovou nějakou odpovědnost dotáhnout to do neuvěřitelného konce :-) Paní rozhodčí se potom při výběru nejlepšího psa moc a moc rozhodovala mezi Bigem a Donem a bylo to doslova a do písmene "o prsa", vyhrál Big. Ale handler Víťa může být stejně pyšný!!!
Papírově jsem za favoritku své třídy považovala hnědou německou fenku African Girl de Los Perros Santos. Znala jsem ji jen z fotek a věděla jsem, že získala BOB na početně zastoupené německé klubovce pod Rune Johansenem, což mluví za vše. Byla jsem na ni moc zvědavá a vypadala i na živo velmi pěkně.
Bylo nás ve třídě přítomno 7 šampionek. Bohužel nešťastnou shodou náhod vypadla Daphné, kterou těsně před vstupem do kruhu  štípla včela, což rozhodilo jak fenu tak Káťu. Byla to škoda a je hloupý osud potkat to člověka zrovna na takovéto klubovce. Zrovna jako Elsa, která hárá jednou za rok, typově by se určitě paní rozhodčí moc líbila a vybere si ty nejlepší dny zrovna nyní!
Paní rozhodčí posoudila feny individuálně a pak nechala v kruhu 4 na pořadí – zůstaly jsme tam ještě s Němkou, Meggie a Fergií. Uběhly jsme dvě kolečka,  postavily feny a paní rozhodčí mi ukázala, ať se postavím dopředu. Nemyslela jsem, že je to již nějaké konečné resumé, ale nechala nás oběhnout ještě jedno kolo  a pak už jen zastavila s tím, že tohle je výsledné pořadí
:-) Meggie byla druhá, Fergie třetí a na německou fenku zbylo čtvrté místo /byla jsem přiznám se překvapená, pro mě byla spíš favoritkou/.
Když jsem se pak ptala Petra, zda se mu Hetty opravdu zdála nejlepší, tak můj dobrosrdečný manžel pravil, že všechny feny šampionky byly hezké a téměř stejné :-D
O nejlepší fenu jsme šly s Elishou. Paní Jakobsen dala přednost Hetty, ale věřím, že paní Janouchová byla i tak moc spokojená.
Jen tak mimochodem jsem ještě předváděla Edíka, ale mám z toho blbý pocit. Neznali jsme se, nešlo nám to, nevěděla jsem moc, jak na něj a možná jsem ho připravila o lepší výsledek. Fantazie byla v Nitře mnohem „povolnější“
:-)
Výběr Best Of Breed je vrcholem výstavy, ale ono nám to mohlo být už tak nějak skoro jedno, protože mezi 4 jedinci, kteří se do finále dostali, byli 3 od Evy! Alegra jako nejlepší veterán, Hetty s Bigem nejlepší fena a pes a doplnil nás pěkný nejlepší mladý pes Anthony Royal Felicity. Všichni hnědí, hnědých bylo i celkově o dost více :-)
Paní rozhodčí nás nechala proběhnout, postavit a konstatovala, že všichni 4 psi jsou opravdu velmi kvalitní jedinci, ale nejlepší že může být jen jeden – a šla mi s úsměvem podat ruku :-) To byl pocit, který stojí za všechno, co člověk chovu obětuje! I kdybych už nikdy nikde nevyhrála, toto bylo moc krásné vítězství mezi spoustou kvalitních psů, kterého si nesmírně cením. Také kvůli Evě, je to veliká satisfakce za to, s jakým nadšením a oběťmi plánuje a realizuje své vrhy.
No užívali jsme si to potom po výstavě nesmírně, i šampíčko bylo :-) Sice kvůli řidičům jsme byli všichni domluvení jen na nealku, ale našli se jedinci /díky, Petře a Pavlo!/, kteří porušili zákaz a přivezli pravé :-)
Spokojený musel být hlavně Big, který svou sestru zkrátka hrozně miluje, jak ji zmerčí není k udržení a tady měl konečně možnost si s Hetty po delší době poběhat a pohrát. Ta láska k Hetty ho i poněkud handicapovala v závěrečném kruhu, protože se za ní neustále ohlížel a odmítal běžet
:-) Zrovna tak si pohrála s Donem, ale ne s oběma zároveň, to by kluci hodně žárlili :-)
Já jsem využila to, že měla Eva na výstavě Pandoru a Williho a vyzkoušela, jak se Hetty bude chovat k tříměsíčním štěňatům. Doma nic takového nepotkáváme a ona si někdy hraje se sousedovic Russelem docela drsně, válí ho po zahradě atd. Ale byla jsem spokojená, byla opatrná a poskakovala jen okolo nich, nikoliv po nich :-)
Hrozně mě potěšilo, že jsem dostala od paní rozhodčí osobní dárky – za nejlepší fenu dalmatinský hrneček a za BOB opravdu krásné předváděcí vodítko s dalmatinskými motivy
, z toho mám velikou radost.
Počasí bylo úžasné, úplně ideální na výstavu, ani příliš horko ani chladno, žádné přeháňky, prostě super. Druhý den by to už byla katastrofa.
Děkuji všem za nádherný den, moc se to vyvedlo, panovala krásná přátelská atmosféra a moc jsme si to užili :-)

Za fotku díky Lídě Machačové, ch. s. Royal Stuart

Zleva: máma Alegra - nejl. veterán, Hetty - nejl. fena + celkový vítěz BOB, bráška Big Boy - nejlepší pes, Anthony Royal Felicity - nejl. mladý

                     
 

 

 

20. 04. 2013      Výběr krycího psa nebyl jednoduchý a už jsem byla hodně nervózní. Nakonec jsem se oklikami a po několika měsících přemýšlení a pátrání nakonec vrátila k úplně první volbě, která byla spontánní a vlastně i nejjednodušší :-)
Orin se mi líbil dávno, je to atraktivní, mohutný pes s opravdu kvalitní silnou kostrou, kompaktní, s nádhernou hlavou, výborným pigmentem a  klidnou povahou, využívaný i na sport. Je samozřejmě BAER +/+ a kladně kvituji  i to, že má jako jeden z mála změřené kyčle i lokty, oboje s výsledkem 0/0. Hlavně pokládám za kvalitní celý vrh „K“ Raul, jehož otec Musa byl známý krásnými rovnými zády, která předával a i jeho bratr v Bulharsku se mi moc líbí. Adeptů bylo postupně několik, díky opravdu pěknému vrhu u Evy se rychle dostal do hry i Kayo; s majiteli máme dobré vztahy, kryli jsme u nich Caru a jsou to moc fajn lidé, takže by bylo krytí spojené i s příjemným osobním setkáním po nějaké době.
Kayo je  ovšem celkem blízko příbuzný, je to na hraně, kam jsem až v příbuznosti ochotná jít – 2,3 v PP potenciálních štěňat. 
Orin dal zase velmi pěkný vrh v jedné z nejlepších evropských ch. s. Spotnik v Norsku, kryl v Německu i Rakousku. Hlavně to, že si ho vybrala jako krycího psa pro krásnou, úspěšnou fenu špičková chovatelka Helle Hoie, hodně naznačuje!  Prostě sečetla jsem všechna pro i proti /a vůbec to nebylo lehké!/ a Orinek z toho vyšel vítězně. Je prostě dávno mojí srdeční záležitostí :-)
Jedním z důvodů bylo i to, že je pes takových kvalit využíván v chovu v zahraničí a nikoliv v ČR, což je škoda, kterou příliš nechápu. Nepočítám nešťastnou náhodou nakrytou Kamilku; ovšem co může být pádnější argument než opravdu krásný Eldorado, který  se z tohoto „nestandardního“ spojení narodil :-)
„Horinčátka“, jak štěňátka pracovně pojmenovala jeho majitelka Evka Lišková, budou samozřejmě dobře očervená, očipovaná, očkovaná, s certifikátem BAER, výborně socializovaná v rodině. Místo tisíců km tedy nakonec  vyrazíme někdy cca v květnu jenom do Tábora /Petr ani nemohl uvěřit tomu štěstí :-)/ a doufám, že v sobě tento opravdu krásný, i rodokmenově zajímavý pár najde zalíbení.
I když příroda může mnohdy nepříjemně překvapit a já jsem pokorný chovatel, očekávám s nadějí  černá i hnědá, povahově i exteriérově kvalitní štěňátka. Budou velmi  vhodná dokonce  i pro ty, kteří uvažují nemít dalmatina jen jako „gaučáka“ a milého rodinného  společníka, ale věnovat se třeba výcviku nebo sportu, protože oba rodiče pro toto  prokázali výborné vlohy. Jejich spojení je zkrátka unikátní právě tím, že jsou oba velmi kvalitní exteriérově, ale i po pracovní stránce.


                                          ICh., Ch. ČR, Ch. SK, Klubový šampion, Grand šampion ČR, Klubový šampion práce

                                                                                   Knock On Heaven Door Raul /Orin/

 

14. 04. 2013        Dnes dopoledne první opravdu JARNÍ vycházka, konečně! :-) No a včera jsme tu měli velmi milou návštěvu, další zájemci o štěňátko si přijeli prohlédnout Hettynku. Dvě hodiny jsme si povídali a povídali s pěkným výsledkem :-) Já mám tyto předběžné, naprosto nezávazné návštěvy moc ráda. Neumím si představit, že bych si já osobně vzala štěně, aniž bych viděla minimálně matku, přesvědčila se o její povaze, viděla prostředí, ve kterém budou štěňátka vyrůstat, poznala chovatele...každému z přijatelné vzdálenosti to proto nabízím. Objela bych  tolik chovatelů, až bych si byla opravdu jistá. Ze zahraničí je to samozřejmě problém, tam je to o důvěře a domluvě.

06. 04. 2013      Uběhly dva hektické týdny, nebyl čas aktualizovat, protože jak všichni přátelé vědí, přibyl nám nový člen rodiny, malá Deniska a vše ostatní zákonitě šlo do pozadí :-) Už se v domácnosti ale vše zkonsolidovalo, miminko je moc hodné  a jsou s maminkou v pořádku :-)

A co je nového v naší domovské ch. s. Sunset Dalmatian? Zbývá  poslední volné štěně, krásný pejsek Willy - Endless Games Sunset Dalmatian! Všem ostatním štěníkům s výborným původem Eva "vylustrovala"super páníčky a my si jen můžeme přát, aby nás taky potkalo takové štěstí :-) Zájemci o Willyho najdou vše zde: www.sunsetdalmatian.com

 

23. 03. 2013     Tak už máme potvrzení doma - Hetty je genotyp bbEE, takže nepřenáší žluté zbarvení teček a můžeme si vybírat partnery v tomto směru bez obav :-) Žluťáčky sice nevidím jako žádný velikánský problém,  je to jen jedno z několika možných nestandardních zbarvení, ale je lépe vědět, že alespoň tohle nás v žádném případě nepotká :-) No nemají to jednodušší majitelé většiny plemen, kde se narodí jedno štěně jako druhé, žádná plotna, jiné zbarvení teček, modré oko....? Nemáme to my dalmatináři lehké! ;-)

20. 03. 2013    Čekáme na výsledek lemon testu, který jsem nechala pro jistotu udělat ;-) Včera jsme byli na očkování a tak jsem to zrovna spojila s odběrem krve a zaslala do plzeňské Genomie.

15. 03. 2013    Dnes byly zveřejněny výsledky celoroční bodovací soutěže dalmatin klubu ČR - TOP DALMATIN za r. 2012.
Vloni se Hetty v kategorii juniorů umístila na prvním místě :-) I když upřednostňuji kvalitu před kvantitou a počet našich výstav není rozhodně nijak ohromující, tušila jsem, že i letos bude výsledek velmi dobrý. Za největšího soupeře jsem odhadovala Fatu Morganu Od Bílé laně, což se ukázalo být opodstatněné :-)
Ovšem - Hetty to dalaaaa :-) a stala se pro r. 2012 TOP fenou!
Mám velikou radost, i když samozřejmě výsledek této soutěže nepřeceňuji. Aby byla opravdu naprosto objektivní, musela by být pravidla nastavena velmi složitě /průměry na výstavu, zohledňovat počet psů ve třídách, stanovit minimální počet absolvovaných výstav atd..../, čili Lída, která všechny výsledky obětavě soustřeďuje a nasčítává, by nás asi zabila :-)  Ale jsem si zcela jistá, že i při velmi zpřísněných pravidlech by Hetty obstála zrovna tak výborně ;-)
Ale to není vše, zvláštní kategorií je i TOP WORKING dalmatin a tady se Hetty umístila díky třem složeným zkouškám za loňský rok ve fenách na druhém místě! Škoda, že jsme v listopadu z důvodu zimy odřekly ZZO, mohlo to být ještě o chlup lepší ;-) Ale to bych chtěla moc, i tak jsem nesmírně spokojená, protože na pracovní výsledky jsem bez přehánění pyšnější než na ty výstavní. Je za nimi totiž pár měsíců opravdu poctivé práce na cvičáku, doma na zahradě, na vycházkách i na brzkých ranních stopách na okolních loukách; rodina by mohla vyprávět...:-)

15. 03. 2013    Essential Edition - Sára již má paničku, které bude jistě tato krásná kvalitní fenečka dělat velikou radost :-)

12. 03. 2013      V ch. s. Sunset Dalmatian je z důvodu zrušeného záznamu k mání poslední volná fenečka, černě tečkovaná Essential Edition. Více na www.sunsetdalmatian.com
 

25. 02. 2013    

Nějak  jsem poslední dobou moc nepsala, tak teď mám pádný důvod to změnit, protože víkend byl hektický a úžasný.  Loňskou sezónu jsme zakončili s výsledkem CAC CACIB BOB, nyní po třech měsících zahájili naprosto stejně, dokonce dvakrát za sebou a bonbónkem byl res. BIG v sobotu /tím, že jsme zůstávali na noc, nebyl důvod pospíchat domů – v neděli jsme se již závěreček nezúčastnili, čekalo nás znovu 460 km/. Je pravdou, že výstava nebyla početně zastoupená, ale mezi konkurencí se našli opravdu velmi kvalitní jedinci, kteří mají za sebou veliké úspěchy – takže žádné vítězství typu „mezi slepými jednooký králem“, i když jich bylo jen 13 :-) Účel cesty byl jediný – dokončit slovenského šampiona. Hetty měla z minula 2 x CAC a 2 x res. CAC, takže  dle slovenských pravidel potřebovala jeden den vyhrát třídu a druhý den stačil res. CAC.
V sobotu posuzovala litevská paní rozhodčí Kazlauskaité Ramuné – sice pro mě velká neznámá, ale jak jsem si vygooglila, posuzuje dalmatiny často a v bývalých pobaltských republikách jsou k vidění kvalitní jedinci, takže jsem neměla obavy. Ve třídě byla soupeřkou nám dobře známá německá fena ICh. Jaccy von der Koselmühle. Slušelo jí to, je  mohutnější než Hetty, s krásným předkem. Líbila se mi více, než když jsme byly ve třídě společně dříve. Hetty ale třídu vyhrála a mně spadl kámen ze srdce, protože teoreticky byl slovenský šampion doma /samozřejmě, mohla jsem také v neděli dostat VD nebo V2 bez titulu, ale popravdě, to jsem si nechtěla připustit :-)/ Frank Werner byl velmi slušný soupeř, který ačkoliv vážil tak dalekou cestu zbytečně, hned podal ruku a gratuloval k vítězství, dokonce i pohladil Hetty :-) Obrovské dilema, které jsem řešila už doma, bylo – jít nebo nejít o CACIB??? Nepotřebovala jsem ho ani já, ani Jaccy…některé další feny ano. V sobotu bylo rozhodování jednodušší, protože jsem si moc přála dostat BOB, když jsem toho od paní Fintorové v prosinci nemohla zúročit v závěrečkách - a to bez CACIBa nešlo :-). V sobotu jsem do závěreček mohla, takže jsem to zkusila a CACIB i BOB skutečně dostala. Radost byla převeliká, protože jak Fergie z otevřené o CACIB, tak Florián o BOB jsou opravdu kvalitní silní soupeři! O BOB šel ještě mladý pejsek Uriah Heep of Agomenti.
Po výhře jsme s Petrem odjeli na hotel vybalit a hlavně si odpočinout, protož hlavně Petr byl po noční a nelehké jízdě v místy šíleném počasí hodně unavený a nevyspalý. Já byla tak nabitá dojmy, že se mi usnout ale nepodařilo :-) Udělala jsem v tom hnusném počasí malou vycházku s Hetty, aby se proběhala, dali jsme kafe a v půl páté se vrátili do areálu. Právě končila soutěž o nejlepší dorost – psi a já jen z dálky v hale slyšela – druhé místo dalmatin! Byl to Woody Moniky, ještě jednou gratulujeme :-)
 Šestku posuzoval pan rozhodčí Václavík. Hetty zatím nikdy neviděl, ale byla jsem informovaná, že určitě dalmatinům rozumí. Už v přípravném kruhu, kam přišel mrknout ještě před posuzováním „naostro“, se mi zdálo, že na Hetty kouká se zalíbením ;-) Ale já si nikdy moc „nefoukám“, takže jsem dopředu nejásala.  Po prvním kolečku /moooc jsem si to v tom velikánském slavnostním kruhu užívala :-)/ nechal psy postavit, udělal první předvýběr 5 nejlepších psů - a byly jsme tam! Nás vybraných 5 /Hetty, ridgeback, hrubosrstý vendéeský baset, slovenský kopov a švédský honič/ nechal udělat individuálně  trojúhelník, potom společně kolo a opět postavit. A začal výběr tří, kteří budou „na bedně“. Poděkoval ridgebackovi, poděkoval švédskému honiči…a nás tam opět nechal! Měla jsem ohromnou radost a v tu chvíli mi bylo úplně fuk, zda budu třetí či lepší. Tipovala jsem na vítězství kopova – slovenské národní plemeno, ale od moderátorky zaznělo – třetí místo kopov, druhé místo dalmatin a první místo hrubosrstý vendéeský baset! Byla jsem přešťastná a byla tam i slzička :-) Já nezůstávám na závěrečky s každým BOB, takže jsem si to hrozně vychutnávala. Musím přiznat, že na hotelu, když jsem z katalogu zjistila, že BIS vybírala „naše“ paní litevská rozhodčí!!!, jsem velmi zalitovala, že to nebylo místo první, protože to bych možná nebyla bez šancí na bednu ani tam…ale to bych byla už moc neskromná :-)
V neděli /pan rozhodčí Vojtek/ jsem dostala úkol zkusit předvést v otevřené třídě Fantazii Od Bílé laně, které se s pánečkem moc nechce běhat. Zhostila jsem se úkolu snad dobře, protože jsme vyběhaly CACe! Fantazie je zvyklá na úplně jiný způsob vystavování než Hetty, musí se v postoji stále „přikrmovat“ :-), ale jiná panička jí vůbec nevadila a běhala velmi pěkně dlouhým krokem, pouze při tam - zpět šla prý chvilku mimochodem, čehož jsem si bohužel nevšimla. Tak jsem byla za Barákovy moc ráda, popadla Hetty a šla do kruhu znovu a ve třídě se nám podařil opět CAC ! S Frankem jsme se na sebe usmáli s takovým smutným pokrčením ramen – "no co se dá dělat", ale úplně v pohodě :-)
 A nastal okamžik, kdy jsem prohlásila, že dál už nejdu. Myslela jsem to skutečně vážně, měla jsem tuto „strategii“ vymyšlenou už doma. Získala jsem vše, co jsem potřebovala, navíc r. BIG…tak co nedat příležitosti ostatním. A Fantazie měla velikou šanci získat CACIB.  Jenže kategoricky nastoupila Eva Lišková, která mě do kruhu téměř dokopala :-) Za žádnou cenu nechtěla, abych se dobrovolně vzdala možnosti CACIBa – přitom proti feně z jejího chovu a dobře ví, že Hetty je těžká soupeřka! Klobouk dolů, tomu říkám vystavovatel na úrovni! Po výstavě mi pak řekla krásnou větu – vyhrát má pes proto, že je nejlepší a ne z důvodu nějaké taktiky. Je to soutěž a basta. Moc si takového přístupu vážím, i když jsem měla pravda trochu provinilý pocit. No, CACIB dostala Hetty, na Fantazii zůstal alespoň rezervní ;-) O BOBa složení  jako v sobotu, čili Florián proti Hetty a nejlepší mladý pejsek, tentokrát Anthony Royal Felicity :-) Nemusím snad zdůrazňovat, jak je Florián kvalitní pes! Ale tohle byl prostě „víkend Hetty“, jak někdo trefně poznamenal :-) Získaly jsme druhý BOB a dokončily slovenského šampiona. Hned po posuzování a vyřízení formalit na diplom SK champ. jsme frčeli domů. 
Moc děkuji za společnost Evě a Barákovým a všem přátelům „na telefonu“ za to, jak nám věřili, za podporu a gratulace !!!

 

18. 02. 2013    Minulý víkend jsem se byla podívat v Praze v ch. s. Sunset Dalmatian. Byla jsem asi poslední, kdo z přátel a známých ještě štěňátka neviděl. Ale to bylo úmyslně - chtěla jsem, aby už na nich bylo "něco" vidět. A opravdu bylo :-) Je to velmi kvalitní vyrovnaný vrh, opravdu nádherní štěníci - silní, kypící zdravím, veselí a s krásným kukučem. Zkrátka takoví, jak má kvalitní štěně dalmatina vypadat. Všechno snažení a námaha spojená s vrhem i daleká cesta se vyplatila. Blesklo mi hlavou, že je asi dobře, že jsem si Hetty nemohla vybírat z několika a byla mi určená osudem. Tady by to bylo těžké, ale zřejmě nejvíc mě oslovila fenečka Eleventh Heaven ;-) Teď budeme už jen držet palečky na BAER test /ale hluchý není zaplaťbůh nikdo/.
Fotky ze šestého týdne jsou zde: http://sunsetdalmatian.rajce.idnes.cz/stenata_-_6.tyden/

02. 02. 2013    Štěňátka v ch. s. Sunset Dalmatian se mají čile k světu, jsou opravdu krásná a některá ještě k zarezervování.

Nejnovější portréty si můžete prohlédnout zde :
http://sunsetdalmatian.rajce.idnes.cz/stenatka_4.tydny_-_portrety/         Kontakt viz níže:


04. 01. 2012   V "rodné" chovatelské stanici naší Hetty SUNSET DALMATIAN se narodil vrh "E"!  Meggie a Kayovi se povedlo devět štěňátek, 4 kluci a 5 holčiček. Moc gratulujeme! Veškeré info pro případné zájemce najdete na stránkách  www.sunsetdalmatian.com .
Štěňátka mají výborný původ  a k odběru budou na konci února.

06. 12. 2012   Krátká a výborná zpráva - všechna štěňátka po Donovi v ch. s. JAVAPAMI jsou oboustranně slyšící. Moc gratuluji Laďce i chovatelce Janě :-)

04. 12. 2012    

Tak tomu říkám zakončení výstavní sezóny jak má být! :-D
Minule jsem napsala, že bych si z dvoudenní Nitry ráda přivezla jeden CACIB, no a byly z toho nakonec úžasné dva + dokonce navrch jeden BOB! Ale popořádku.
Jelo nás spolujízdou 5 ženských + 4 psi, lépe řečeno feny :-) Hetty, dvě appenzelky a česká strakatá čubina. Jedna spolucestující už měla berňáka v Nitře a jela s námi jen tam. Auťák byl prostorný minibus, místa fůru a na zpáteční cestě se Hetty rozvalovala po skoro celých zadních sedačkách. Nevím, jestli je to běžné, ale já si zatím spolujízdu nemůžu vynachválit. Byla jsem 4 x a nikdy žádný problém. Naopak, vždy jsem narazila na fajn zapálené pejskaře a pokaždé se dozvím něco nového z oblastí, kterým příliš nerozumím. Tentokrát to bylo o pasení oveček krátkosrstou kolií se zkouškami na nejvyšší úrovni, sportovní výcvik s českým strakatým psem, jaké se vyskytují problémy u toho samého plemene, jeho historie, jak to chodí u appenzelských salašnických psů…no samé zajímavé věci.
A fajn parťačky! Na hotelu jsem bydlela s Erikou a ani jsme si všechno nestihly vypovídat :-)
Petr měl trochu obavy, že v avizovaném náledí jedu takovou dálku s řidičem, o kterém nic nevím, ale řidička Maja byla bez přehánění  naprosto bravurní profík! Klidně a ráda bych s ní jela znovu, měli jsme veškerý servis i s popojížděním.
K samotné výstavě. Krátce a výstižně - moc se mi tam líbilo. To nesouvisí s výsledkem, to hodnotím výbornou organizaci, celkem prostorné kruhy s kobercem, prostor kolem kruhů /aspoň v té naší hale, jinde nevím/, příjemní pořadatelé, neustále chodily po hale holčiny, které uklízely podlahy.  Opravdu jediné, co mě mrzelo, byla proti jiným mezinárodkám početně celkem chudá „startovní listina“, ovšem byli tam na druhou stranu kvalitní soupeři.
Paní rozhodčí Iveta Vojteková byla pro mě na první /sobotní/ výstavě veliká neznáma. Je to „chrtařka“ a Hetty není zrovna jemný typ, takže jsem netušila, zda se jí bude vůbec  líbit. Ale dle korektního posudku jsem viděla, že je „v obraze“, našla i nedostatek, který Hetty skutečně má :-), takže jsem byla s kvalitou posouzení  spokojená.  Ve třídě jsme byli se slovenskou šampionkou z ch. s. Straciatella, vnučkou mně velmi dobře známé Cher, která chodívala na výstavy v době, kdy jsme jezdili s Carou, byly přibližně stejně staré. Bohužel jsem se tam od paní Gürtlerové dozvěděla, že poměrně mladá po 3 operacích zemřela :-(
Hetty třídu s CAC vyhrála a o CACIB jsme šly s  CACovou Fergie Evy Liškové z otevřené třídy. S Evou máme mezi sebou jasno, úspěchy si vzájemně vždycky přejeme a i když jsme samozřejmě toho  CACIBa chtěly obě, bohužel se dává jen jeden. Nemáme s tím ale žádný problém, i kdyby to dopadlo naopak. Věděla jsem, že gratulace od Evy jsou upřímné a díky za takové soupeře!
Hůř bylo s Floriánem, který měl natržený dráp a občas pokulhával. Při jeho nádherném prostorném pohybu dost škoda :-( Eva mu tam dráp ošetřovala jakýmsi znecitlivujícím sprayem, ale valného účinku to nemělo. Eva zvažovala v neděli nenastoupit, ale to jsem jí rozmluvila. Sehnala aspoň analgetikum, které mělo lepší účinek než spray, ale nebudu předbíhat. Nakonec z toho bylo v sobotu pro Floriána „jen“ V1 CAC a pro Fergie tedy r. CACIB.  V sobotu dostal BOB známý pes ze tř. šampionů Multipla Like a Prayer /zástupce třetího státu - Slovinska/.  Při statice stál nádherně jako socha, perfektně naučený.
Já jsem se ale netajila tím, že do Nitry jedu vyloženě kvůli neděli :-D Protože paní Fintorová  i s manželem jsou mezi dalmatiny pojem po celé Evropě a jsou zváni i na prestižní zahraniční klubovky. Takové rozhodčí si nemohu nechat ujít, pokud je to v rozumné dojezdové vzdálenosti. Ano, je o ní známo, že je přísná...  Tím větší radost je ovšem u ní uspět  a to se mi povedlo dokonale a hlavně podruhé, už od ní máme jeden BOB z české klubovky :-) A úspěch u specialisty pro mě vydá za tři jiné.
V posudku sice nejsou jen samé superlativy, protože jí neunikne opravdu ani ň :-), ale to je správné.  Nachlup přesně se ve vítězných  fenách  opakovala situace ze soboty. Jen se možná ještě déle rozhodovalo o CACIB mezi Hetty a Fergie. My s Evou dobře víme, jaké plusy i mínusy naši psi mají /protože 100 % není nikdo/, takže jsme vše uznaly tak,  jak to bylo paní rozhodčí odůvodněno. CACIB dostala Hetty a já byla v sedmém nebi. Nelžu a snad mi budete věřit, že o BOB jsem nastupovala s přesvědčením, že to bude na 100 % Florián / který dostal CACIB ve psech/.  Pes je prostě pes a je už svým vzezřením atraktivnější než fena. Tentokrát se  ale paní rozhodčí ani tak dlouho nerozhodovala a když mi podávala ruku, tak jsem si myslela, že se mi to zdá :-) Parťačka ze spolujízdy se mi pak smála, že jsem byla chvíli mimo, když jsem přišla z kruhu :-D
Jenže nastalo veliké dilema, co dál??? Byly jsme čtyři, nikdo jiný ze spolujízdy do závěreček nepostoupil a před sebou 6 -7 hodin cesty do Poděbrad /po cestě jsme vykládaly jednotlivé cestující/ a já pak ještě odtamtud domů.
Jedna velmi zkušená zahraniční vystavovatelka mě jednou „vyplísnila“, že neúčast BOBa v závěrečkách je velká neslušnost vůči rozhodčímu, který vás tam poslal…a že třeba ten, kdo neprošel, by to bral všemi deseti a moc rád by zůstal /myslím, že Eva s Floriánem by bývala určitě zůstala :-(/.  Navíc mi paní Fintorová, když mi gratulovala, s úsměvem říkala, že se moc těší, až nás uvidí v závěrečném kruhu; proto mi to bylo i vůči ní trapné. Ale na druhé straně jsem /aspoň doufám :-)/ člověk ohleduplný k ostatním a jejich důvody jsem plně chápala. Prostě děvčata chtěla už co nejrychleji domů a zůstat na finále by znamenalo zdržení minimálně další 4 hodiny. V Nitře se oproti krásnému sobotnímu počasí velmi ochladilo a pršelo, nevěděly jsme, co nás čeká v Čechách, zda nebude to náledí. Konečně i Petr by pro mě musel jet k Poděbradům po půlnoci a druhý den do práce. Takže nic, no :-( Možná jsem zahodila další šanci na pěkné finálové umístění  na bedně jako už několikrát – anebo bychom odjeli s prázdnou a byla bych naštvaná za ztracený čas ;-)
Tak takový byl pro mě konec výstavní sezóny :-) Děkuji holkám ze spolujízdy, Evě s Milanem za prima společnost u kruhu a hlavně oběma rozhodčím. Hetty získala letos 4. + 5. CACIB, takže počet na intera máme splněn s rezervou, ovšem nikoliv potřebné časové rozmezí.
Bohužel nemám ani žádné fotky, den před výstavou mi přišel nový foťák a netroufla jsem si ho vzít, když s ním neumím :-)

20. 11. 2012    

Zase mám veliký dluh ve psaní, ale ono se zas tak nic moc nedělo, až poslední dva víkendy. Předně jsem řešila veliké dilema, jak naložit se zkouškami ZZO. V euforii, jak nám to všechno pěkně jde, jsem chtěla složit letos i tuto poslední zkoušku, kterou mám v plánu. Taky proč ne, fena je rozcvičená, hárání za námi a ZZO jsou snazší než ZPU, které máme úspěšně za sebou – byla bych sama proti sobě, kdybych to nezúročila.  Jenže mi tak nějak nedošlo, že termín polovina listopadu už může být pro dalmatina silně nevhodný. Důvod je jediný – dlouhodobé odložení. Hetty ho ovládá výborně, jenže dalmatina rozumný majitel ležet déle na příliš chladné zemi nenechá. Vůbec jsem si prostě neuvědomila, že už mohou hrozit i mrazíky. Moc mě to mrzelo, ale nakonec jsem to po dohodě s Táňou odložila na jaro. Všichni víme, jak jsou dalmíci na ledviny citliví a kvůli nějaké zkoušce neohrozím zdraví feny, to je samozřejmě mnohem přednější. Ono by to bývalo šlo, ale jen kdybych se mohla rozhodnout až den předem podle přesné předpovědi počasí /protože ty na týden se lišily den ode dne, jednou sněžení a pod nulou, jednou oteplení…prostě jsem to nechtěla riskovat/. Já se musela rozhodnout týden předem, jednak kvůli závazné přihlášce na zkoušky a jednak kvůli tomu, že ve hře byla ještě klubovka ve stejném termínu a s uzávěrkou také týden předem. Na klubovku jsem původně jet vůbec nechtěla, to jsem už psala, zkoušky byly v tomto případě jasná priorita. Ale zůstat doma, když je klubovka 125 km od baráku a zkoušky jsem odpískala? To mi nedalo a hlavně,  móóóc potřebuji na Granda další CACík ze třídy vítězů ;-) No, velká škoda, že jsem nemohla na ty zkoušky – na klubovce nakonec úspěch žádný /V3 z pěti ve třídě a o nej pracovního Hetty paní rozhodčí vůbec nezaujala/, takže můj původní plán udělat zkoušky a klubovku nejet byl bohužel výborná intuice :-D Ovšem kdybych řekla, že to byl ztracený den, tak to určitě ne! Nemůže být každý den posvícení  a setkání s takovou spoustou dalmatinských přátel také není běžné, na mezinárodkách nikdy nejsme všichni. Srandy jsem si užili i tak :-) Děkuji za příjemnou společnost všem kamarádům a známým a byť jsme s některými leckdy v kruhu soupeři „na život a na smrt“ :-), mimo kruh nám to pevně doufám přátelské vztahy nekazí :-) Dokonce i Eva s Verčou přijely zafandit, i když nevystavovaly. Nevím, čím jsem si to zasloužila, ale byla jsem tam pozvána na pár šampíček a to bylo moc příjemné :-) Takže ještě jednou velice děkuji Evě L. a  Monice M., snad to budu moci někdy vrátit. Opět jsem si ovšem potvrdila, že s mojí fyzičkou to není nejlepší. Paní rozhodčí /Božena Ovesná/ nechávala docela běhat, konkrétně já s Hetty jsem nestála v postoji vůbec, celé posuzování jsem opravdu jen běhala a popravdě už jsem moc nemohla :-)
 ZZO tedy zatím nemáme, ovšem předchozí víkend Hetty i s Bigem ve Stráži nad Nisou hravě dokončili coursingovou licenci. Venglářovi chudáci vážili takovou dalekou cestu a nakonec pejsci běželi jen jeden nutný třetí běh. Byl nám sice nabízen ještě jeden tréninkový, jenže byl tak strašně hnusný studený vítr, že jsme už nechtěli další hodinu čekat než doběhají licence a jeli jsme ještě chvíli k nám. Tam jsme udělali menší vycházku /u nás zdaleka nebylo tak ošklivo jako v Liberci/ a chvíli poseděli a poklábosili. 
No a mě s Hetty čeká závěr letošní sezóny, dvoudenní Duocacib Nitra, kam se moooc těším. Budeme tam s Evou Liškou, což je i přesto, že si budeme možná vzájemně konkurovat, moc fajn /my to zas tak moc neřešíme, že, Evo :-D/. Nebudu lhát, samozřejmě tam jedu s vidinou alespoň jednoho CACIBa, ale svět se nezboří, když to bude jinak ;-) 
No a na závěr si nechávám opravdu „bombu“. Spadla mi čelist, když se včera objevila na FB zpráva, že je na jarní klubovou výstavu v Mladé Boleslavi pozvána známá chovatelka a celoevropsky uznávaná rozhodčí paní Aase Jakobsen z Norska, ch. s. dalmatinů Toot’s. Pokud budu v pořádku, toto si v žádném případě nemůžu nechat ujít a doufám, že přijede každý majitel dalmatina, který chce mít psa opravdu fundovaně posouzeného od  osobnosti v tečkovaném světě  velmi uznávané. Věřím, že její jméno přiláká i  zahraniční vystavovatele a že by tak do klubové kasičky mohlo něco přibýt :-) Škoda jen, že se nějaké takovéto prestižní jméno neobjevilo už letos, protože Hetty už může v termínu na konci dubna klidně hárat :-(
 

                                                        Paní rozhodčí Aase Jakobsen a Hetty na WAFDAL 2011, Salzburg

22. 10. 2012      A do Nitry je pořád ještě místo na spolujízdu -- mohu zprostředkovat tuto nabídku:

Nabízím spolujízdu velkým 9-místným autem na výstavu v Nitře, odjezd v noci z pátku na sobotu. Trasa HK-Olomouc, Brno, případně Zlín atd. - zpět v neděli.

21. 10. 2012     Jejda, nějak nepíšeme :-) Ale ono se zatím do dnešního dne viditelně nic moc nedělo / v zákulisí ano, intenzivně dolaďuji jarní krytí ;-)/.
Mám přihlášenou Nitru Duocacib a to víceméně kvůli kvalitní rozhodčí /i když mě někteří varovali :-)/, protože jak jsem už dříve psala, budu si teď už moc vybírat, kam pojedu, opravdu nebudu "objížděč" výstav. Ale když už tam pojedu,  nahlásila jsem oba dny. I druhá, mně zatím neznámá  paní rozhodčí, pro mě bude zajímavá. Mám domluvenou spolujízdu a slušné ubytování. Sice hrozí faleška, ale v Praze na jarní mezinárodce mě holky uklidnily, že faleška Hetty není nic proti tomu, jak to mívají některé feny, takže to riskneme. Jinak, uhlídat tentokrát Hetty při hárání byla docela fuška, psa vyžadovala velice kategoricky. Zkoušku BH, kterou jsme složily ne úplně k mé spokojenosti sedmý den hárání, bychom za dalších pár dní nesložily vůbec, to by bylo fiasko.  Zaplaťbůh za těch 52 bodů :-)
Nyní jsme přihlášené na ZZO /dala jsem přednost zkoušce před klubovkou, která je v tom samém termínu/.
Dnes jsme si v Liberci zkusily ZZO "nanečisto" i se speciálními cviky a Táňa mě docela uklidnila, že to Hetty složit prostě musí :-) Já si to neskromně myslím taky, ovšem už jsem tak rozmlsaná, že bych ráda na vysoký počet bodů. Hetty má ale ještě rezervy v přesnosti a někdy výkyvy /jeden den cvičí krásně, druhý den je roztržitá a nepřesná/. Takže nás čeká samozřejmě ještě měsíc intenzivního tréninku.
A veliká novina na konec - Hettynka se dnes stala tetou, v ch. s. Javapami se narodilo bráškovi Donovi a Ch. Kimberly Javapami von Arabian's Stud 9 štěňátek /tedy v tomto okamžiku ještě musím říci ZATÍM/ , 7 kluků a 2 holky, s vysokými porodními váhami /3 plotničky/. Přejeme jim do života vše nejlepší, hodně zdraví a hodné páníčky :-) Bližší na www.javapami.com

01. 10. 2012   A výsledky všech:

Zkoušky dle MZŘ IPO 30.9.2012.

Úspěšně složili:

BH-zkouška doprovodného psa:

60bodů, obstál, Táňa Novotná + Artík (NO)

57bodů, obstál, Zuzana Ouředníková + Argo (AUO)

57bodů, obstál, Iva Říhová + Eda (Český strakatý pes)

56bodů, obstál, Lenka Procházková + Ben(ík) (MIX)

52bodů, obstál, Yveta Holatová + Hetty (dalmatin)

51bodů, obstál, Monika Brzoňová + Cherry (MIX)

49bodů, obstál, Pavlína Matíková + Frank (doga)

49bodů, obstál, Jana Holcová + Honey (MOK)

49bodů, obstál, Ladislav Hůza + Queen (NO)

47bodů, obstál, Žaneta Řeháková + Arčík (Am.pitbul)

FPR1-zkouška stopařská:

88bodů, dobře, Simona Šedivá + Konie (BOC)

75bodů, uspokojivě, Věrka Ismanická + Frenny (BOC)

UPR1-zkouška poslušnosti:

88bodů, dobře,Zuzana Pecháčková + Argo (Zlatý retrívr)

SPR1-zkouška obranářská:

88bodů, dobře, Ladislav Hůza + Akir (NO)

IPO3 - zkouška všestranná:

276bodů, velmi dobře, Táňa Novotná + Ajris (NO)

Zkoušky posuzoval pan rozhodčí Jiří Kolář. Tímto mu děkujeme za objektivní posouzení

 

01. 10. 2012     A ještě jedna fotka - menší část účastníků zkoušek a vpravo vepředu pan rozhodčí Jiří Kolář.

                         Více fotek: https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/ZkouskyBHFrydlant3092012#
 

  

01. 10. 2012     Máme úspěšně složené BHčko, hurááá :-)
Chlubit se ale kdovíjak moc nemůžeme, byl to zatím Hetty nejslabší výkon, jaký při zkoušce předvedla ;-)
Ráno jsme vyjížděli už v šest, na obloze ohromný měsíc v úplňku, byla to krása a předzvěst hezkého dne, což se vyplnilo. Dorazili jsme v pořádku a Táňa mi půjčila na Hetty celý přívěs pro psy. Celý den jsem pak pendlovala mezi plochou, kde se konaly zkoušky a tím přívěsem, abych Hetty kontrolovala, venčila a maličko potrénovala. Jednu chvíli mi zatrnulo, když mě Standa upozornil a já zjistila, že okolo přívěsu hraje parta kluků fotbal :-D Ale Hetty to naštěstí nevadilo. Ke psům nepřišla vůbec a šly jsme až na samý závěr. I já jsem se snažila držet stranou a nechodit až přímo ke psům. I když, musím říct, že jediný, kdo na něco přišel, byl Beník;  Frank ani Archie ani ostatní psi si vůbec ničeho nevšimli ani když pak Hetty přišla, kdežto Beník se neomylně vrhal hned na mě :-D
Byla tam ještě jedna háravá fenečka, které se bohužel nepodařilo složit stopařskou zkoušku a majitelka Eva mi pak říkala, že fena byla prostě úplně mimo, vůbec se nesoustředila na stopu, kterou jinak umí. To mě moc nepovzbudilo.
Pan rozhodčí Jiří Kolář nám vysvětlil, že BH už je zkouška podle mezinárodního zkušebního řádu IPO a nemůžeme počítat s tím, že by se promíjely nedostatky v podobě nepřesností, špatných povelů, obratů atd. jako při zkouškách dle NZŘ nebo KJ. Musím říci, že byl tedy opravdu přísný, ale objektivní a velmi korektní, psa sledoval pečlivě celou dobu a neuniklo mu vůbec nic. Na konec každému hezky vysvětlil, co pes dělal dobře a co špatně, na co se zaměřit dál.
Jak jsem psala v sobotu, nemyslela jsem si, že by Hetty zkoušku neudělala, ale bohužel umí o dost lépe, než předvedla. Zatímco zkoušku ZPU udělala nad moje očekávání, včera to bylo myslím dost pod její možnosti. Poslušnost na vodítku byla pěkná, to konstatoval i pan rozhodčí, ale jak jsem ji odepla, byl konec, úplně jiný pes, byla nepozorná, jindy jde krásně u nohy a pozorně mě sleduje, včera se opožďovala, čuchala k zemi, nedívala se na mě, při průchodu skupinkou byla najednou skoro metr za mnou…no docela jsem se styděla :-) Nemůžu se na ní samozřejmě vůbec zlobit, předvedla v rámci možností svého „stavu“ asi to nejlepší, co mohla. Ještě před týdnem to bylo o třídu lepší. Jediné, co se jí povedlo opravdu ukázkově, bylo odložení do lehu a následné přivolání. S tím jsem měla poslední dobou trochu problém, protože Hetty si to nějak zautomatizovala a po přivolání a předsednutí se hned sama přiřazovala bez povelu k noze, což je na BH špatně. Na zkoušce předsedla krásně a k noze se přesunula opravdu až po povelu. To bylo za plný počet bodů, zrovna tak dlouhodobé odložení. Bodík jsme ztratily na ovladatelnosti na vodítku, dva za odložení v sedě /tam si nejsem vědomá  proč, ale pan rozhodčí musel něco vidět/ a hlavně celých pět bodů za tu nešťastnou ovladatelnost bez vodítka.
Ovšem abych byla k Hetty spravedlivá, kopance jsem udělala i já a to dva pořádné. Samozřejmě celou dobu nácviku dobře vím, že se tu nesmí používat posunkové povely a dávala jsem si na to doma dobrý pozor, fakt se mi to už nestávalo. A při zkoušce jsem najednou bezmyšlenkovitě automaticky při vycházení klepla rukou na stehno!  Taková blbost, hned jsem si to uvědomila a koutkem oka zahlédla, jak už si pan rozhodčí zapisuje :-D To není bohužel všechno, popletla jsem začátek odkládaček /místo po druhém průchodu skupinkou jsem začala už po prvním – zase, taková blbost ode mě, dobře to znám a procvičovala jsem to doma mnohokrát /ale bez skupinky/. Ale v řádech jsem četla, že pokud se toto psovodovi stane /při BH provádíte cviky sami dle daného schématu/, nemá to mít vliv na konečné hodnocení a pan rozhodčí mi za to také body vůbec nesrazil. Maximum bodů na poslušnosti při BH je 60, ke splnění zkoušky musíte dostat za poslušnost alespoň 42, Hetty měla 52. Myslím, že můžu být za dané situace maximálně spokojená, kazily jsme holt obě :-)
Druhá část už byla bez problémů. Nějaká bázlivost nebo agresivita v běžném provozu u Hetty nepřichází v úvahu a o přesnou chůzi u nohy už ve druhé části naštěstí nešlo. I když jsem doma nesehnala cyklistu se zvonkem /nová kola je prostě nějak nemají :-)/, Hetty si zvonku ani nevšimla a i ostatní disciplíny byly v pohodě. Ve skupině jsem předpokládala, že spíš na někoho skočí a oblíže ho než nějaké špatné chování vůči člověku, ale byla už taková nějaká apatická a seděla jako čudla.
Takže celková známka Hetty je Obstála /konkrétní známka se na BH neuděluje, pouze Obstál – Neobstál/ a tím pádem máme složenou třetí zkoušku.
Neskládalo se jen BH, ale i vyšší zkoušky a třeba Táňa kromě BH /na plný počet bodů/ složila úspěšně  i IPO 3, což jsem tedy koukala, to už je někde úplně jinde.
Dalo by se říci do třetice…ale v listopadu se v Liberci konají zkoušky ZZO :-D  Musím konstatovat, že to je poslední zkouška, na kterou bych si s Hetty troufla. Obrany nepřichází v úvahu, lovecký výcvik je mi úplně vzdálený a lovecký pud jsem u Hetty navíc z praktických důvodů /kromě coursingu/ na vycházkách důsledně tlumila. Asi by bylo škoda nezkusit i to ZZO, když je rozcvičená a bude už ve své kůži. Myslím, že je to snazší zkouška než ZPU, to bylo asi naše maximum. Uvidím, vlastně všechno, co je na ZZO požadováno, by už teoreticky měla umět. A hlavně bych se chtěla trochu „rehabilitovat“ za tu neděli ;-)
A nastala druhá polovina dne – plánovaný sraz s Verčou, Jindrou a smečkou. Nejprve došlo k humorné situaci, kdy jsme se sešli sice na naplánovaném místě, ovšem každý na jiné straně zbořeného mostu v opravě :-D To fakt nevymyslíš :-D
Humornou vložkou byla moje snaha přeskákat říčku Smědou /nechvalně známou z povodní v roce 2010/ po balvanech. Copak mně to šlo i s báglem na zádech, skládací židlí a plnou taškou v ruce, ale stávkovala Hetty, což se dalo při jejím vztahu k vodě čekávat :-D Hloubka byla sice cca 20 cm, ale i to prostě odmítla a jen zoufale pobíhala po břehu a kňučela, místo aby mě následovala. Slovenští dělníci na mostě mi sice ochotně radili, kudy a jak, ale problém s Hetty to nevyřešilo. Takže jsem se zase vrátila /zpátky to bylo horší a počítala jsem i s možností, že skončím i s nákladem v říčce :-D/ a Verča s Jindrou museli projet zpět celý Frýdlant. Ale pak už to bylo fajn, našli jsme velikou krásnou louku bez ohradníků, kterých bylo jinak všude plno a podnikli hezkou vycházku. Bylo nádherné počasí, když to vidím dneska, opravdu to bylo veliké štěstí. Já i Hetty jsme se konečně seznámily osobně s labradořími kráskami Aishou a Koki a díky Jindrovi máme krásnou společnou fotku, kterou vždycky obdivujeme z jejich víkendovek :-)
Pro Petra tato moje zkouška znamenala strávit celkem 5 hodin v autě při celkem dvou jízdách Benešov - Frýdlant /ráno se mnou tam a odpoledne pro mě nazpět/ a zpět, takže díky i jemu!


Za krásnou fotku moc děkujeme Jindrovi :-) Zleva Hetty, Aisha, Elsa a Koki


 

 

 

29. 09. 2012           Tak zítra držte kamarádi palečky! Po dohodě s výcvikářkou Táňou /která sama bude zítra s mladým pejskem BH skládat také/, to kvůli hárání nezabalíme a pojedeme ;-) Zkouška BH má dvě části - poslušnost /taková sestava cviků/ a chování psa v situacích, které mohou nastat v běžném městském provozu. Já se nebojím, že by Hetty kvůli hárání byla kdovíjak neposlušná, ale samozřejmě počítám s nepřesností provádění cviků, přece jen trochu rozhozená asi bude. Ovšem zkouška BH naštěstí celkově není "na body", ale jen Obstál - Neobstál, takže nějaké ztráty kytiček zas tak moc nevadí ;-) Taky v části zkoušky "v provozu" určitě nepůjde vzorně u nohy, ale bude mít počítám čumák u země a hlavně zkoumat se zájmem, kteří psi tudy prošli :-D Byla jsem ale ubezpečená, že jde v této druhé části zkoušky BH spíš o prokázání chování psa a jeho socializace, zkrátka že pes není mezi lidmi a ostatními psy v běžném provozu bázlivý nebo agresivní a toho se opravdu u Hetty snad nemusím bát ;-) No asi takhle - kdybych si myslela, že BH při hárání neudělá, tak tam nejedu :-) Spíš jsem měla obavy, jak ostatní psi, nerada bych to někomu zkomplikovala. Samozřejmě budu celou dobu bokem, Hetty v plastové přepravce Táni. Bude nacpaná Stozonem a nastříkaná. Bude hárat zítra sedmý den, není to ještě vůbec na krytí. Z Mnichova mám dobrou zkušenost - hárala 20. den a vše bylo naprosto v pohodě a to jsme jeli s Bigem v autě. Holt ty fenky mají proti psům handicap. Na výstavách v Česku to vadí, jinde ne. Je to samozřejmě o lidech - bylo by samozřejmě nesmyslné jet na výstavu s fenou v době vrcholu říje, ale jinak...při maximální ohleduplnosti majitele feny, proč ne. Vždyť háravé feny mohou nejen na sportovní zkoušky, ale i na závody a to je psychiku psů určitě větší nápor než výstava. 
Velikou radost mi udělala nečekaná souhra náhod - vůbec jsem nevěděla, že kousek od Frýdlantu, kde budeme zkoušky skládat, je na dovolené Verča s Jindrou a smečkou! Budou tak hodní, že se na mě přijedou podívat a zkrátí mi tak dlouhou chvíli /den bude náročný a dlouhý - cca od 7.15 do 16.00, dělá se víc zkoušek a já budu muset být někde bokem/. Takže na to se moc těším :-)

23. 09. 2012            S laskavým dovolením Lídy Machačové /ch. s. Royal Stuart/ jsem si dovolila  "nakrást" fotky z její početné galerie, kterou nafotila v Blansku. Nejde ani tak moc o postojovky, těch je pár, ale o fotky z galerie, kterou ona nazvala Jak si psi představují výstavu :-)   Je to o tom, že výstava pro psa nemusí znamenat jen nudně strávený jednotvárný den :-)

                                    https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/MemoralIngFindejseBlansko1692012#

                                               Hetty, Coudy /Faithful Crony of Naire/ a Maya /Aliénor d' Aquitaine Royal Stuart/

22. 09. 2012           Strávila jsem moc pěkné odpoledne s Lenkou a Beníkem, uteklo to ani nevíme jak. Dojeli jsme pro ně na nádraží, pak jsme s Lenkou cvičily na hřišti na BH, potom jsme si daly vycházku a nakonec ještě vše jednou zopákly. Super, vím, na co se zaměřit a co dopilovat. Akorát mi Lenka dala ránu, když mi sdělila, že budu ve dvojici s výcvikářkou Táňou, která bude se svým ovčounem BH skládat taky :-D Táňa je mistr a pesan jí půjde jako hodinky, takže to je hoodně vysoko nastavená laťka. To abychom hodně zintenzivnily s Hetty trénink :-DDD
Pak jsme šly k nám domů. Naše Cara nikdy nebyla přívětivá k cizím psům, natož ve svém teritoriu, tak jsem ji seznámila s Benem raději venku a kupodivu se jí líbil a tolerovala ho. Ovšem jen do okamžiku, než se na stole objevilo něco k snědku! Od této chvíle to bylo jen její a začala vrčet, takže jsem ji musela raději "šoupnout" na zahradu. Beník se pokoušel Hetty nakrývat, takže doufám, že očekáváné hárání je nablízku. No, do zkoušek by ještě mohla vydržet...;-)
Pár  fotek /ty běhavé byly rozmazané, pejsci byli na můj mizerný foťák moc rychlí :-D/  

https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/22Zari2012PripravaNaBHSLenkouABenikem#




 

21. 09. 2012           Dovolím si zkopírovat pozitivní zprávu ze stránek brášky Dona:

Výborná zpráva od Jany Škodové – chov.st. JAVAPAMI - u Kimberly byla dnes potvrzena po návštěvě ultrazvuku březost  a my se moc těšíme na štěňátka :-)

 

20. 09. 2012         Tak jsem teď přes FB dostala úplně suprovou nabídku, ze které mám velikou radost. Lenka Procházková ze Psoly s Hettynčiným kámošem "fletkokrem" Beníkem se nabídla, že by v sobotu přijela a pomohla nám s tréninkem na BH /oni ji budou skládat taky a pilně jezdí trénovat za Táňou do Frýdlantu, což my absolutně po práci nestíháme, to už je na všední den moc daleko/. To budu moc vděčná, protože my se sice snažíme, ale jelikož na mě nemá kdo dohlédnout, nevím, zda vůbec dělám cviky dobře apod. Zkoušky jsou už příští neděli a mrzelo by mě, kdyby se to nepovedlo. Moc díky, Lenko :-)

17. 09. 2012      Klubovka byl jako vždy fajn den strávený s přáteli a spoustou puntíků, vyvedlo se i počasí. Vše bylo korunováno Hettynčiným vítězstvím ve třídě vítězů a v následných soutěžích se stala i Nejlepším pracovním dalmatinem, takže maximální spokojenost :-)
Pro mě to ale znamenalo  komplikované dvoudenní cestování, kdy mě v sobotu Petr vezl do Prahy, spala jsem u Evy, ráno jsme jely metrem k Verče a Jindrovi a ti nás s Elsičkou vezli do Blanska. No a z Blanska jsem využila nabídku Katky a jela s ní do Boleslavi, aby pro mě Petr nemusel až do Prahy :-) Tak myslím, že jsme si toho CACe za toto martyrium opravdu zasloužily :-)
Moc tímto ještě jednou děkuji všem zúčastněným, kteří mi svou ochotou umožnili se memoriálu vůbec zúčastnit a taky Monice za zapůjčení boudičky přímo na místě, abych nemusela táhnout klec /protože ve hře byl do poslední chvíle i vlak/.
U Evy byla Hetty milostivě přijatá smečkou na nocleh, když projevila dostatečnou míru podřízenosti plazením :-D Nakonec spala s Bošu na jeho dece, máma se ségrou moc nestály o to mít ji ve svém pelíšku :-) Ráno byla Eva tak hodná, že ačkoliv nejela, vstala s námi v 5 a doprovodila metrem až na Smíchov, kde čekala Verča s Jindrou v autě. Jak tvrdím, že je Hetty výborně socializovaný a vyrovnaný pes, v metru, kde byla poprvé, nastal problém. Nikoliv s přijíždějící soupravou, na tu vrtěla ocasem, ale s jezdícími schody. Zná pohyblivý pás, s tím problém nebyl, ale hrčivých a dlouhých schodů se dost bála. Nebýt Evy, stojíme tam asi ještě dnes :-)
Cesta uběhla neskutečně rychle, protože jsme ji celou s Verčou prokecaly a ani jsem nechtěla věřit, že už jsme opravdu v Blansku
:-)Posuzování bylo myslím přísné, i u otitulovaných psů okomentoval slovenský rozhodčí pan  Tibor Havelka většinou nějaké nedostatky. Co se mi líbilo bylo hlasité odůvodňování zadaných známek. Musím přiznat, že po překvapivých výsledcích některých tříd jsem se do kruhu opravdu bála vlézt a to se mi už jen tak nestává :-D Pan Havelka si všímal hlavně anatomie a pohybu, spíš než na sílu kostry myslím dával důraz na celkový soulad. Nevadil mu jemnější pes nebo fena, pokud byli souměrní.  Hned na začátku prohlásil, že nebude u kvalitních psů příliš penalizovat chybějící zuby a ani hustotu tečkování nějak moc neřešil, pokud byla v pořádku sytost pigmentu. Nedá se říci, že by vyloženě upřednostňoval nějaký typ. Co jsem si všimla, tak hodně vytýkal strmější rameno, vůbec přední frontu obecně a tvary hlav. Hodně komentoval též nesení ocasu za pohybu.
Brácha Doneček tentokrát ve třídě vítězů pana rozhodčího moc neoslovil, získal sice výbornou s pěkným posudkem, ale bez pořadí.
Opravdu jsem tentokrát byla v kruhu výrazně nervóznější než jindy, ale na Hetty se to naštěstí nepřeneslo a zvítězila s krásným komentářem pana rozhodčího :-D Tím ze mě všechno spadlo a měla jsem opravdu velikou radost pod tímto přísným rozhodčím vyhrát. Protože nahlas prohlásil, že třída vítězů fen je nejkvalitněji zastoupená třída na výstavě vůbec, přiznám se, že mi začal v hlavě hlodat červík – neuděláme my nakonec  s Hettynkou hattrick? :-) Na předešlých dvou klubovkách, kterých se zúčastnila, totiž získala i BOB ;-) Ale rybník nám vypálila Katka s Darinkou, která se panu rozhodčímu moc líbila a kromě Nejlepšího tečkování získala i Vítěze memoriálu a BOB, k čemuž ještě jednou gratuluji.  „Za trest“ potom museli strpět Darinka a Dick Hetty v autě na zpáteční cestě
:-) Hetty byla v pohodě, horší se mnou, udělalo se mi díky mojí blbosti opravdu hodně zle /bolela mě už odpoledne dost hlava a vzala jsem si na hladový žaludek silné analgetikum, což samozřejmě nemohlo dopadnout dobře/, takže Katka si jízdu se mnou moc neužila. No, jak si tak uvědomuji, ono to úplně na hladový žaludek nebylo – zatímco ostatní z naší veselé party si u stolu v Zámecké restauraci dali k obědu v rychlosti alespoň polévku, já dvě deci mého oblíbeného Rulandského šedého :-) Nejmenovaná chovatelka dokonce v legraci pokoušela číšníka a vyžadovala slivovici, když už je na Moravě – samozřejmě neuspěla :-)
Na výstavě byly i neoficiální soutěže, kde jsem Hetty přihlásila do kategorie Nejlepší pracovní dalmatin. Svému soupeři Velvetovi Od Chlpíků se Hetty moc  líbila už před posuzováním a v běhu se za ní stále otáčel
:-), takže jsme se po domluvě prohodili. Hetty se nakonec stala Nejlepším pracovním dalmatinem a odměnou nám byl opravdu krásný trefný pohár. Hned se s ním musím pochlubit ve Psole :-)
Jako vždy byly excelentní výsledky Bílých laní, moc gratulujeme. Kdyby byla soutěž o nejkrásnější hlavu, jednoznačně by to u mě vyhrál Orin :-) Trošku zhubnul a moc mu to slušelo. Eva L. zhubla hodně a slušelo jí to taky :-D
P. S. Mělo svůj smysl, že pro tentokrát Petr nechtěl kvůli výstavě oželet crosscountry závody jako už letos několikrát a jel se synem. A tomu se povedlo být v sobotu druhý a v neděli dokonce zvítězit ve své třídě / zrovna jako my
:-)/ a dostal se průběžně do čela seriálu. Takže dnes budeme porovnávat poháry, kdo má hezčí. Myslím, že s mým „pracovním“ vyhraju ;-)

               Za fotky děkujeme Veronice Veselé

 
          

13. 09. 2012              Dnes jsem dostala nečekaný mail, který mi udělal velikánskou radost! Po delší době mě kontaktovala rodina Pokorných, kteří měli od nás Arisku z prvního vrhu /Hetty Tečka z Krkonoš x Argo Monzden/. Přestěhovali se a už jsme nebyli v kontaktu. Teď mě dcera Bára našla na netu, poslala fotky Arisky, které bude brzy 14,5 roku a je vzhledem k věku ve velmi uspokojivé kondici. A jak se na ni dívám, vidím Hetty st. /a nejen já :-)/ Konečně posuďte sami, snad můžu zveřejnit část toho velmi milého mailu:


...
Ariska vypadá pořád dobře, na svůj věk. Je pořád stejná, milá, veselá a zvědavá. Přestává slyšet - nebo to jen tak dělá, protože otevírající se ledničku slyší dokonale! Na jaře prodělala mrtvici a už jsme mysleli na nejhorší, ale jako zázrakem se z toho do týdne dostala a dokonce bez nějakých vážných následků. Nějak si nemůžeme zvyknout na představu, že tu s námi jednou nebude. Vždyť už je členem naší rodiny celých 14 let!...


 

 

09. 09. 2012              Tak jsem byla po obědě ve Psole, aby mi Táňa vysvětlila, o co zhruba na zkoušce BH jde. Ostatní již mají natrénováno, my naskočíme do silně rozjetého vlaku :-) Něco jsem už načetla na netu, ale určitě je lepší to vidět a slyšet. No, je to možná ode mě drzost jít tu zkoušku skládat už za tři týdny  :-) Čeká nás s Hetty docela práce, protože by mě mrzelo vybouchnout, když už jsme se daly do boje. Tedy práce čeká hlavně mě, copak Hetty, ta je v pohodě :-) Ale mně už to tak nemyslí a budu se muset naučit tu stanovenou "povinnou sestavu", abych to nepopletla. Kontakt s lidmi a psy by neměl být pro Hetty problém, jen musíme nějak prozkoušet ta auta, běžce, cyklisty...;-) Jezdit už do Liberce nebudeme, fakt to byla od Petra oběť všechny ty liberecké neděle, které mi věnoval, místo aby odpočíval nebo si dělal své. Budu trénovat sama a musíme se holt snažit jako vždycky. Potřebovala bych si ufiknout levou ruku, protože mě Táňa musela neustále opravovat - jsem zvyklá dělat posunky a to se u BH nesmí. Vodítko se taky drží jinak než na ZOP a ZPU. Nedělala jsem nikdy s Hetty odložení do sedu, ale pod vedením Táni jsme to dnes napotřetí zvládly ;-) Hetty je vnímavá, takže to snad půjde.
No a z Německa přišla včera radostná zpráva, brácha Big Boy má dalšího německého CACe :-)

01. 09. 2012            Konečně jsem upravila video ze zkoušek. Kvalita je opravdu špatná, protože je to většinou snímané z větší dálky; musela jsem to hodně okleštit, ale pro představu to snad stačí. Při cvičení ve skupině si všimněte malé devítileté Terezky s borderkou. Její Deborka hárala a protože v ZOP, které skládala, bylo dost psů - samců, šla do skupiny až s námi v ZPU, kde jsme byly v naší skupince 4 feny /boxerka, též háravka howavartka, další borderka a Hetty/. Cviky, které v ZOP nejsou, prostě vynechala. Terezka byla úžasná, složila ZOP bez nějakého nadržování na 98 bodů a určitě jí čeká veliká budoucnost.

Video: http://www.youtube.com/watch?v=Yepbjl_QenY&feature=youtu.be

Ovšem to není co se týče výcviku všechno :-) Moc mě těší, že máme s Hetty důvěru výcvikářů ve Psole, protože nás přemlouvají, ať zkusíme začátkem října další zkoušku - BH :-) No mám o čem přemýšlet. Jejich důvěra je ale větší než ta moje, protože zkouška BH se odehrává hodně v městském provozu a Hetty je „vesnický balík“, do města příliš nechodíme, proč taky. Ale je to velmi lákavé. Co já ještě všechno díky té feně nezkusím :-) Abych za chvíli nebyla u myslivců :-DDDD Ale to je samozřejmě jen žert, lovečina a obrany fakt nebudou  ;-)

27. 08. 2012            Minulou klubovku jsem kvůli coursingu vynechala, ale v zásadě je to prostě povinnost. Zvlášť při zajímavém přísném rozhodčím a to doufám, že je právě tento případ. Takže jsem v hodině dvanácté Hetty přece jen přihlásila, i když už jsem byla přesvědčená, že nepojedeme. Ale nevydržela jsem to :-) A když už máme ty dvoje zkoušky, zrovna jsem Hetty přihlásila do soutěže o Nejlepšího pracovního dalmatina :-) Sice doteď jistě nevím, jak se tam dostanu ani zda Hetty nezačne hárat, ale zato vím, že  zřejmě bude bydlet v boudičce Ričiho :-D Monika mi to nabídla, abych nemusela případně táhnout vlakem klec, za což moc děkuji a děkuji i Katce, která mi nabídla v případě nouze spolujízdu. Ale spíš to vypadá na cestu vlakem s Evou ;-)


A ještě něco z Evina fotografického umění, dvě krásné fotky z Boleslavi, postoj a portrét  / Eva tam byla na roztrhání :-)/

26. 08. 2012            Na výstavě mě napadlo nechat vyfotit společně Hetty a Elsu. A myslím, že to byl dobrý nápad, konečně posuďte sami. Bez nějakého planého chlubení, dvě opravdu krásné představitelky plemene vedle sebe, radost pohledět :-D A na té první fotce je navíc zachycený moc roztomilý okamžik :-D


Dignity of Hettynky Sunset Dalmatian + Delilah Elsa Od Bílé Laně, fotky Eva Dragović

 

25. 08. 2012            Ze dnešní mezinárodní výstavy v Mladé Boleslavi mám velmi dobrý pocit! Byl to pohodový den se spoustou přátel a moc hezky jsme si ho užili. Dal by se nazvat i "Dnem Bílých Laní", kterým se velmi dařilo a Evě ještě jednou moc gratulujeme :-)
Přihlášených bylo 33 dalmatinů a rozhodčí paní Viera Staviarská měla celkem k posouzení neuvěřitelných 84 psů!!! Zhostila se toho ale s noblesou, opravdu na mě udělala nesmírně dobrý dojem. Byla elegantní /v černobílých šatkách k dalmatinům hezky ladila :-)/, příjemná a velmi usměvavá, posuzovala korektně, všímala si i detailů /poslouchala jsem totiž diktování většiny posudků/ a ke psům přistupovala s citem. Až na jednu třídu /ne, opravdu nemyslím tu moji :-D/, kde jsme se v názoru hodně lišily, se jí líbili celkem stejní psi jako mně.
Hetty byla se třemi šampionkami a když paní rozhodčí diktovala posudek, tak mi hodně stoupalo sebevědomí a říkala jsem si, no to snad  vyhrajeme :-D Ale byla to předčasná radost, v konečném porovnání, kdy se rozhodovala mezi Hetty a dánskou šampionkou Spotty Buddy Mon Cheri dala přednost Dánce :-) Vynahradila mi to potom při vybírání res. CACIBA, kdy mi velmi úsměvně a mile odůvodnila, proč ho dává zrovna mně :-) Vzhledem k tomu, že paní Tenna Johansen cestovala během týdne tisíce km, určitě jí ten čistý CACIB přeji :-) Dostala nakonec i BOB.
Musím pogratulovat Jimmíkovi, Edíkovi, Cindy a Elsičce, protože Bílé Laně opravdu zářily. A též Irče k dokončení Samčina veteránšampionátu dá se říci levou zadní v rekordně krátké době. Že by nástupce Ričiho...? :-)
A teď už musíme urgentně pořešit s Evkou Blansko, uzávěrka dnes v půlnoci...
No a zítra nás čeká moc hezké odpoledne - Nikolka bude mít oslavu druhých narozenin. Dnes jsme jí po dlouhém rozmýšlení nakonec nebrali.

24. 08. 2012           Včera ráno jsme měly s Hetty zážitek, kterému jsem se nakonec zasmála, ale ono to vůbec tak humorně dopadnout nemuselo.
Jelikož jsem ranní ptáče, vracíme se z vycházky brzy, konkrétně včera chvíli před půl sedmou. Kolem sousedova domku je obkroužená cestička a Hetty má zvyk si ji vždy při vycházce fofrově prolétnout, ať jdeme tam nebo zpět a zmizí mi tedy za domkem na pár vteřin z dohledu. No a včera při návratu jako vždy zalétla za domek. A najednou se do toho ranního ticha ozvalo pořádné žbluňknutí a pak veliké špláchání. Hned mi bylo jasné, co se stalo a běžela jsem pro ni. Soused má zapuštěný bazén překrytý pevnou fólií, Hetty to pokládala za pevnou zem  a vlítla přímo na ni. Vztah mých dalmatinů k vodě je, jak jsem již mnohokrát popsala, bohužel velmi negativní. Jenže tady nešlo o obyčejné vykoupání, bylo to nebezpečné. Zpod fólie jí koukala jen hlava, jak se probořila a sklouzla, byla dost vykulená a snažila  se vyškrábat ven, jenže to by se jí bývalo beze mě nepovedlo. Již se nám tu tímto způsobem utopila srnka :-(  Takže musí být člověk pořád jako ostříž, ani by mě nenapadlo, co se může stát...psy sice nemám nikdy bez dohledu, ale někdy jde o chviličku.
Zítra jedeme do Bolky a stále nevím, zda i s Nikolkou, jak jsme s Luckou plánovaly. Přece jen, před dalmatiny je 51 psů :-( Má to jedinou výhodu - bude čas pokecat :-)
 

22. 08. 2012           No a něco z úplně jiného soudku - pokud vše dobře dopadne, kolem 20. října by se Hetty měla stát tetou! :-) Brácha Don se stal "dospělým chlapem" a zdárně nakryl Ch. Kimberly Javapami von Arabian's Stud. Kim je již "zkušená" fena a jistě Dona ve věcech psí lásky dobře zaučila :-)
Také se musím přiznat, že v euforii ze ZPU jsem pročetla podmínky složení ZZO a usoudila,  že by to mohlo z fleku vyjít a že se určitě pokusíme :-D  Doma byl reakcí jen rezignovaný pohled a tichý povzdech :-DDD A to jsem ještě vyžadovala v září dopravu do Prahy, protože Blansko moc láká a už předem jsem věděla, že toho 16. Petr nemůže jet kvůli závodům /letos už kvůli výstavám o pár přišel/. Tak aspoň do Prahy se nějak dostat a dál s Evou vlakem :-)

20. 08. 2012         Hurááá! Minule jsem psala, že věřím, že zkoušku složíme - to se také v neděli povedlo, ale netušila jsem, že na tak vysoký počet bodů :-) Ale popořádku.
Ač vím, jak nerada Mirka vstává, kvůli mně včera vyskočila z postele v 5 a před šestou už jsme frčeli do Nového Města pod Smrkem. Dokonce i synovec Tomáš projevil nečekaný zájem jet s námi, takže nás bylo plné auto. A psychická podpora byla fajn, díky, Miru :-) Petr měl kameru a Mirka fotila - oboje bylo těžké, protože to šlo většinou  jen z dálky a je to hodně přibližované a neostré. I Tomáš byl s průběhem dne spokojený a nenudil se /čehož jsem se obávala :-)/.
Kámen úrazu pro všechny bylo veliké vedro, to jistě ani nemusím psát. Na druhou stranu, všichni měli podmínky stejné. Na stopu jsme šly mezi posledními, to jsem se docela bála, vedro stoupalo. Byla jsem zmožená už po nášlapu, budu muset něco udělat s fyzičkou :-) Někdo neměl radost z toho, že terén byl v trochu vyšší trávě - já byla naopak spokojená, protože přesně na takovém povrchu stopu trénujeme doma, vysekáno tu máme na okolních loukách málokdy. Další výhoda byla ta, že v trávě bylo ještě trochu rosy, i když jsme šly na řadu až po devíti.
Samozřejmě jsem byla trochu nervózní, ale jak jsme došly k nášlapu, spadlo to ze mě. Hetty byla nabuzená už když jsme přicházely k nášlapu, nadšeně vyrazila, stopovačka mi pěkně  klouzala mezi prsty :-) Četla jsem, že dalmatin mívá na stopě problém s tím, že jako honič má tendenci chodit s vysokým nosem. Hetty toto nedělá, čuchá většinou nízko. Jela přesně /stopa byla trochu vidět/, i když jsem při nášlapu s obavami zjistila, že na dvou místech mou stopu křižuje zřejmě nějaká stopa srnčí. O našich trablech se zaleháváním předmětů jsem už psala, proto jsem se snažila jí v posledním týdnu na radu Standy "přeučit" na zastavování. Bylo to sice na poslední chvíli, ale úspěch se dostavil a pro mě hodně nečekaný - zastavila se u obou předmětů, což se jí doma v tom týdnu nikdy nepodařilo :-) Sice jsem hned musela fofrově běžet těch 10 m stopovačky k ní, aby si to nerozmyslela a nešla hned dál /bylo to krátce, na hraně/, ale pan rozhodčí to uznal jako dobře označené předměty :-) Na lomu vteřinku zaváhala, ale hned šla správně dál, skoro celou dobu čenich dole. Tušila jsem, že to bude hodně dobré, ale panu rozhodčímu se to muselo líbit ještě víc než mně, protože nám dal maximum 20 bodů a to byla bomba :-D V tu chvíli ze mě spadly všechny obavy, protože mi bylo jasné, že abychom zkoušku neudělaly, to bychom to musely v další části opravdu nějak totálně pokazit. A to se naštěstí nestalo. Sem tam jsme jen ztratily bodík za nepřesnost. Příliš se nepovedl aport, který jsme TAK POCTIVĚ NACVIČOVALY! Předvedla ho na úrovni, jak ho dělala asi před měsícem :-( a byl nakonec "jen" za 7 bodů. Seděla sice vzorně u nohy, čekala na povel, vyrazila s velikým nadšením /což se zřejmě také hodnotí/, popadla ho - ale místo přímou cestou ke mně si udělala takový oblouk. Musela jsem opakovat povel a až pak se chytila a odevzdala docela dobře. No doma ho už dělala mnohem lépe, ale to je normální  /a jak už jsem psala, stopu udělala zase lépe než doma :-)/
Poslušnost byla pěkná, sem tam malá nepřesnost. Jinak to bylo většinou za desítku :-)  Je ale možné, že v "normálním" počasí by bylo hodnocení přísnější...Jediná výhoda horka a tím pádem i sucha byla ta, že "Lehni" u nohy i za pochodu bylo ochotné a rychlé :-D Přechod nepříjemných povrchů, překážky nebo nečekaný nárazový zvuk je něco, co by Hetty nemělo nerozházet, takže to už jsme cvičily s lehkým srdcem. Překážku si skočila během cviků Volno - K noze dokonce "navíc", neboť když dostala ode mě povel K noze, měla skočku shodou okolností před sebou /překážka byla v prostoru, kde se cvičila ovladatelnost bez vodítka/. Já pochodovala už jakoby za překážkou a Hetty to vyhodnotila tak, že ji má přeskočit. Takže ji během přivolání  jen tak jakoby mimochodem přehopsla a pak se hned přiřadila k noze, což pana rozhodčího pobavilo :-)  Dlouhodobé odložení má Hetty spolehlivé. Na 100 % ale nebylo zaštěkání, protože to třetí nebylo úplně tak hlasité jak by mělo být - bylo to za 9 bodů.
I ostatním pejskům se více či méně dařilo a splnili všichni, byť na rozdílné známky. Ale historie se na počet bodů neptá, důležitá je složená zkouška :-)To počasí se ale určitě na výkonech podepsalo, nejvíc hotový byl z vedra asi černý dogák Frank. A jak říkal pan rozhodčí, kámen úrazu byly stopy.
Mně se stala co se týče stop neuvěřitelná věc. Šla jsem po více než 24 hodinách na vycházku do míst, kde jsme dělaly večer před zkouškami poslední zkušební stopu. Jdeme okolo a u nášlapu zůstal ještě klacík. Tak jsem si říkala, ze srandy to zkusím. Bez postroje, bez stopovačky, jen tak na vodítku. Nevěřila jsem vlastním očím - normálně se chytla a jela! Sice pomaleji, ne tak jistě, ale správně. Na lomu se tedy ztratila, ale když jsem ji navedla správným směrem, stopu dojela do konce. Nebyla dlouhá, tak 50 m, ale stejně jsem čučela a ani jsem neměla sebou pamlsek, abych ji odměnila...
Při slavnostním nástupu jsme všichni konstatovali, že to byl i přes to vedro moc fajn den, korektní a fajn rozhodčí. Poděkování patří hlavně rodině Novotných - Standovi, Martině a Táně, kteří to mají všechno "na svědomí" :-)

Fotogalerie ze zkoušek od Mirky: https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/ZPU1NoveMestoPodSmrkem1982012#

A jak jsme všichni dopadli?

ZOP:

1. Jiřka Kroulová + Theron NO  100 bodů, výborně

2. Terezka Lenková + Deborka sheltie 98 bodů, výborně

3. Eva Tomečková + Argo BOC 95 bodů, výborně

4. Marcela Nosková + Gerry BOC 94 bodů, výborně

5. Petra Kacafírková + Táňa NO 94 bodů, výborně

6. Veronika Beranová + Ammy HOW 85 bodů, velmi dobře 

7. Tomáš Kobr + Jimmy retrívr 78 bodů, dobře

ZPU1:

1. Marcela Nosková + Draco BOC 148 bodů, výborně

2. Dáša Franicová + Bety HOW 146 bodů, výborně

3. Eva Menšíková + Gera boxer 145 bodů, výborně

4. Iveta Holatová + Hetty dalmatin 144 bodů, výborně

5. Lenka Procházková+ Beník mix 138 bodů, velmi dobře

6. Pavel Šimáček + Lucky BOC 131 bodů, velmi dobře

7. Helena Bartoníčková + Igor FXH 127 bodů,  dobře

8. Pája Matíková + Frank doga 126 bodů, dobře

9. Jana Rotschedlová + Linetka BOC 119 bodů, uspokojivě

                          Pan rozhodčí mi gratuluje k úspěšné stopě.                 Vracím se  ze stopy. Rozmazané, ale ta veliká radost tam je vidět :-)
   
 

12. 08. 2012       Tak jsem zpátky z tábora. Byly to fajn tři dny, kdy jsme si nejen s Mirkou a ostatními Psoláky užili dost legrace, ale hlavně mám opravdu dobrý pocit z Hetty. Myslím, že naše práce posledních týdnů je znát /i výcvikář Standa nás chválil a to jsem se tetelila radostí, on umí být totiž i dost přísný; ale ono je to potřeba :-)/. Rozhodně to nebude zisk bodů na 99 % jako při ZOP, to ani náhodou, ale už věřím, že zkoušku ZPU1 složíme. Ještě před takovým měsícem jsem pochybovala, zda se připravíme natolik, abych s klidným srdcem šla. Určitě bych totiž neskládala zkoušku se psem, o kterém bych věděla, že na to ještě nemá a že to bude "Buď a nebo". Jestli to totálně nezvrtáme, tedy spíš já :-D, mělo by to klapnout. I ten náš aport už snad vypadá jako aport :-DDD Jediné, co si opravdu myslím, že nedopadne nejlépe, je označení předmětů na stopě, ale snad body naženeme jinde. Hetty umí předměty označit zalehnutím celkem dobře - doma na zahradě na suché posekané trávě. Do trávy plné ranní rosy, jaká jistě bude při zkouškách, si prostě bez povelu nelehne a někdy ani na ten povel ne /nemá ten problém sama, kámoš Beník to má podobně, doma označuje na 100 % a na stopě tápe :-)/ Je to prostě známá fajnovka a i Martina se při procvičování Sedni - Lehni - Vstaň humorně ptala, zda je na Hetty dost sucho :-DDD Hlavně ať proboha neprší jako vloni, to by možná nedala ani odložení Lehni za pochodu! Takže předměty označíme zastavením a ani to není úplně jisté :-D I když, třeba mě Hetty překvapí a vybouchne totálně někde, kde jsem přesvědčená, že dostane bodů hodně a na stopě zaperlí. Necháme se překvapit. Teď si dáme dva dny oddech, potom pár stop a zlehka poslušnost, pátek, sobota zase klid a v neděli pojedeme na to. Mirka byla tak hodná, že se uvolila jet s námi a držet palce přímo "na place" :-)
Ať už to dopadne jak chce, musím hlavně moc poděkovat Standovi, Martině a Táně /která je mj. mistryně republiky v kategorii Junioři - IPO III!/, protože když jsem předloni začínala jezdit s maličkou Hetty do Psoly vlastně jen kvůli socializaci mezi štěňaty, nikdy by mě nenapadlo, že mě to začne pod jejich vedením bavit tak, že to dotáhneme k nějakým zkouškám :-D

To není jeden rozfázovaný skok, to jsou tři - Mirka fotí tímto stylem: "Yvet, ještě jednou...a ještě jednou prosím...a naposledy :-)"

Dlouhodobé odložení v úkrytu - vlevo za maketou já, to malé bílé daleko vpravo je Hetty :-)

Nácvik aportu s Martinou

05. 08. 2012      Stala se mi nemilá věc - náhodně jsem se dozvěděla /díky, Verčo :-)/, že pořadatelé MV Mladá Boleslav Hetty chybně zařadili do otevřené třídy. Protože jsem si byla jistá, že přihláška byla v pořádku, hned jsem to reklamovala s tímto výsledkem:

Dobrý den, omlouváme se, že vaše fena byla chybně zařazena do katalogu  a přeřadíme ji do šampionů. Bohužel v katalogu to zůstane. V knize rozhodčího bude zařazena správně v šampionech. Děkujeme za pochopení.
Otakar Vondrouš ředitel výstavy. 

Já samozřejmě úplně chápu, že při tom množství psů se chybička vloudí; jen mám obavy, aby to chápali také němečtí a dánští konkurenti ve třídě, kteří nebudou vědět, o co jde, když v katalogu budeme v otevřené...
Ale výstava je ještě daleko, zato zkoušky se blíží velmi rychle. Ve středu odjíždím s Hetty, Mirkou a Tedíkem na pár dní na výcvikový tábor. Zjistíme, jak na tom jsme a co ještě půjde během toho následujícího posledního týdne dopilovat. Protože jsme byly s Hetty víceméně delší dobu samouci, doufám, že z nás výcvikáře Standu a Táňu netrefí :-) Nezastírám, že zkouška ZPU je pro mě mnohem důležitější než následná mezinárodka, ale rozhodně neodflákneme ani jedno a hned po zkouškách se "vrhneme" na předváděčku, protože v Polsku to vůbec nebylo ono ;-)

29. 07. 2012           Vrátili jsme se z polských Swiebodzic a z výstavy mám takový rozpačitý dojem. Hetty získala ve třídě poslední potřebný CWC a splnila tím podmínky polského šampionátu - tedy chyběl nám jen časový rozestup, ne počet CWC, ten máme nad limit :-). Byla ve třídě ovšem sama - to minule byla ve Swiebodzicích větší konkurence :-)/. Takže potud dobré, ovšem dál už žádná sláva, BOB jsme nezískali /dostala ho černá německá fenka Plainfield's Dionne, se kterou se již dobře známe/, takže se jelo domů. Ale ono to bylo spravedlivé; za prvé Hetty mi v běhu vůbec nezdvihla hlavu, sice jsem to neviděla jako divák, ale z mého pohledu to nemohlo vypadat dobře a za druhé, mluvila jsem potom s paní Sabine Wabnitz a ta byla moc ráda, že mohou počkat na závěrečky, takže si to zasloužili - my bychom bývali jeli domů ;-)
Byla jsem vlastně ráda, že se Hetty jakž tak předvedla, protože teď šlo vystavování úplně stranou, dva měsíce nebyla na předváděčce a jen cvičíme na ZPU  /i dnes ráno v 6 hodin jsme si udělaly před odjezdem ještě na louce krátkou stopu :-)/. V aportu vidím pokrok. Výcvikář by se sice jen shovívavě usmíval, ale já jsem v rámci možností spokojená, protože Hetty aport neuměla vůbec. Sice dost překusuje, ale už nám chybí jen poslední fáze odevzdání a snad aspoň nějaký bodík za aport dostaneme - máme na to ještě 14 dní. Horší je to právě se stopou, tam se nějak nemůžeme pohnout z místa, začala tahat a předmět zatím neoznačí. Ve hře je stále varianta zkusit prozatím jen ZZO, kde stopa není, no uvidíme. Zase je tam tuším jinak přeskok překážky, tam i zpět a nějaké další malé rozdíly, ale to by se snad rychle doučila. Věnovala jsem tomu hodně času a mrzelo by mě, kdyby to přišlo vniveč, určitě víc než když se nepovede nějaká výstava. Výcviku si cením nad výstavy, protože je to pro mě mnohem těžší.
Setkaly jsme se tam s Dášou Coubalovou a společnost nám vedle klece dělala polská vystavovatelka s malým synkem a barvářkou. Hošík se nejprve ubezpečil, jestli "suka negryže" :-) Když jsem ho ujistila, že Hetty opravdu negryže, tak jí nejdřív jen strkal prsty do klece, potom přinesl pamlsek a nakonec přemlouval maminku, že by taky chtěl takového dalmatynczyka :-)

14. 07. 2012        Právě nás opustila další, velmi milá návštěva. Byli se tu podívat další potenciální zájemci o štěňátko od Hettynky. Mám velikou radost, že vlastně cca rok před odběrem už máme na "waiting listu" tři zájemce. Vím, že to nic neznamená, je to dlouhá doba, ale před oběma předešlými vrhy jsme měli dost štěňat zadaných a světe div se, všichni ti, kteří čekali dlouho, si skutečně štěně vzali. A to zatím vůbec nevím, kdy nám holka odhárá, kdy vlastně krytí proběhne a ani kdo bude otec :-)
Z návštěvy jsme měli velice dobrý dojem. Já určitě každému štěně neprodám a trvám na návštěvě předem, ale tohle byli ideální zájemci - dalmatina už měli, věděli přesně, co chtějí a byli velmi milí. Tak jen víc takových...:-)

08. 07. 2012     Na necelé dva dny jsme tu měli milou návštěvu - Petra a Pavlu s Bigoušem. Bohužel příšerné počasí /ono bylo vlastně krásné, ale 34 stupňů není nejlepší teplota k výletu nebo alespoň dlouhé vycházce/ nedovolilo víc než ráno hoďku a půl vycházku a pak spíš polehávat po zahradě. Vycházky byly mnohem kratší, než bylo dávno plánováno, ale místní kopcovitý terén nám v tom vedru i tak dal na frak. Ožili jsme až večer a to byste koukali, jak se také dovedou chovatelé pobavit jinak než jen na výstavě :-DDD Fotky si netroufnu bez cenzury Petra a Pavly vystavit, tak alespoň "Maršal Malinovskij" dole, abyste si udělali představu  :-DDD Pejsci si poblbli, i když toho lítání taky moc nebylo, ani oni v tom vedru nestáli o kdovíjaký pohyb. Tak spíš došlo jen na vzájemné okusování a také si s námi majiteli předvedli, co kdo umí :-) Bigouš vlezl zrovna jako vloni Don bez váhání do Jizery, bohužel Hetty vodu stále důsledně odmítá...
Museli jsme odhánět Jacka, který se bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy přišel naštvaně podívat, kdo si to dovoluje být u "jeho" Hetty!
Plánovali jsme, co druhé výstavní pololetí, zda podnikneme něco společně, jenže mně už se od září plánuje kvůli hárání špatně. Ale Swiebodzice už jsou přihlášené a ani to nedalo kupodivu moc přemlouvání :-)

 

 

30. 6. 2012      Tak jsem si po Leszně říkala, nic už vlastně letos nepotřebujeme, udělám si větší výstavní pauzu. Ale ouha, stačilo pár sms z výstav od kamarádů a citím absťák, že tam nejsem s nimi :-D Hlásit MV Boleslav byla téměř povinnost /máme to velmi blízko/, národce jsem ale odolala. A teď jsem objevila, že ve Swiebodzicích je koncem července národka...:-D I když má Hetty počet polských CWC na šampionát splněný i s mezinárodkou, o jeden den nám uniklo splnění druhé podmínky - časového rozestupu. Byly jsme zkrátka moc rychlé :-D Takže mám o čem přemýšlet, ještě je týden čas do uzávěrky :-) Petr samozřejmě ještě nic netuší, reakci si umím představit :-D Když jsem se neprozřetelně prokecla, že už letos vlastně nemusíme nikam, že se nám už žádný CACIB nezapočítá, nesmírně se mu ulevilo :-D
A jinak - pilně cvičíme na ZPU. Ráno a večer sem tam stopa, jinak odložení za pochodu, metrovou překážku, štěkání na povel... Největší problém je s aportem; ono se tomu totiž zatím ani aport nedá moc říkat :-D
   

30. 6. 2012          Přece jen  konečně došlo na Salzburg /ve většinou krásném počasí posledních týdnů nějak nešlo psát romány u PC, tak nevím, zda to má ještě vůbec cenu. Takže jen malá vzpomínka s odstupem času, psaná asi na desetkrát :-)

Výsledky jsem již napsala, teď takové ty postřehy okolo.
Bude to ale asi  trochu bez ladu a skladu :-)
Povedlo se nám opět sehnat opravdu pěkné ubytování /každou noc jsme spali v jiném rodinném penzionu, ale oba měly své kouzlo a byly kvalitní. Hlavně v tom druhém byla maximálně vstřícná majitelka, naprosto nadšená z našich psů, nad kterými doslova spráskla ruce, jak se jí libili.
Krásné scenérie zasněžených Alp zvedajících se kousek od rozpálené silnice za okny auta jsme ale jen smutně sledovali, nebyl žádný čas na nic jiného než věnovat se oběma výstavám.

Baronův veliký úspěch první den měl pro nás ještě vyšší hodnotu tím, že se do poslední chvíle nevědělo, zda vůbec pojede – vrazil si totiž něco do přední tlapy a pokulhával, naštěstí to bylo o víkendu už v pořádku.

Celkový dojem je určitě pozitivní, ale od německy mluvícího národa jsem čekala ještě lepší „vymakanost“ takové akce. Zážitky s chaoticky organizovaným příjezdem v Anifu byly na mrtvici /policie uzavřela odbočku na parkoviště, nikdo nevěděl proč, nakonec ji otevřeli, ale to už byla vytvořená obrovská kolona aut;  počítám, že dost lidí nemuselo stihnout třídy, které šly hned v 10 hodin na řadu/.  Náš "úprk" z kolony aut jen se psy a nejnutnějšími věcmi, když jsme usoudili, že už nemůžeme dál čekat a jen popojíždět, nebyl moc příjemný. Chyběly koše na psí hovínka, žádná možnost natočit vodu pro psy /my naštěstí měli s sebou, ale někdy nemívám a spoléhám na vodu v umývárně – tady netekla!/.
Ale kruh byl velikááánský, zastíněný, super. Spousta FB známých, s některými jsem se již znala, s jinými ne :-)

V Anifu jsme zůstali i po skončení, protože ohromná travnatá plocha lákala k vycházce, psi se potřebovali vylítat a vyblbnout a my měli taky dost. Původně jsme uvažovali nechat psy na hotelu a jet se přece jen podívat do Salzburgu, ale únava a pokročilý čas udělaly své. Poseděli jsme aspoň na pěkné terásce u pokoje a  popili dobré víno :-)

Poučeni z prvního dne jsme vzdali /bohužel :-D/ ranní švédský stůl,  vyrazili jsme velmi brzy a udělali jsme dobře. Krásně jsme zaparkovali přímo vedle haly, horší bylo jen dostat se dovnitř. U dvou vstupů byli  pouze 4 veterináři  a proti nim se vytvořily /zatímco my klápali v autě :-)/ dvě obří fronty lidí a psů zleva i zprava... Ale uvnitř hal vše zapomenuto, krásná atmosféra, krásní psi,  kruhy celé pokryté kobercem. Tam vše klapalo jak mělo.

Žádné chození kolem horké kaše, výsledek Hetty v Anifu mě /zdaleka nejen mě :-D/ nepříjemně překvapil,  výborná na světovce mi potom zase vrátila náladu. Mohla jsem totiž VD klidně chytnout i tam /což se stalo k mému naprostému údivu mimo jiné i krásné BOB feně z předchozího dne Assiduitas Inner Circle !/ Takže jsem byla za obyčejnou výbornou hodně vděčná :-)  Zkrátka člověk musí výsledky přijmout s pokorou a říkat si, jednou jsi dole, jednou nahoře.  Dobře mě znáte, rozhodně nejsem žádná „namachrovaná“ a vím, že VD prostě dříve či později  výjimečně dostane i kvalitní pes, pokud určitému rozhodčímu opravdu nesedne. Navíc vůbec  nemám ráda výstavy typu „úplně všichni výborní“, ač rozdílné kvality. Ale vybrat si ji zrovna na této klubovce byla zkrátka  dost smůla a zklamalo mě to, to musím přiznat. Ale proti paní rozhodčí ani ň, určitě to byl její upřímný názor a má na něj právo, navíc byla velmi příjemná. Škoda jen, že feny neposuzovala Estonka, ale to je všechno jen „kdyby“...;-)
Za rozhodně největší zážitek považuji vítězství Floriana!  Jeho vítězné ražení jsem bohužel nemohla sledovat od začátku, protože když on nastupoval v MT, já už čekala na nástup u kruhu fen /ale viděla jsem a mohla povzbudit Fergie :-)/. Ale u těch nejúžasnějších okamžiků při rozhodování o CACIB  jsem už  byla a byla to parádní euforie, oko nezůstalo suché :-) A člověk se přesvědčil, že opravdu většinou platí, že čím víc úspěchů má člověk za sebou, čím víc skutečně dokázal, tím je skromnější  a chová se "normálně". Bylo to v okamžiku, když ti opravdu významní a velmi úspěšní špičkoví evropští chovatelé chodili jeden za druhým k Evě L., o které zřejmě v životě neslyšeli, s úsměvem gratulovat. Třeba Florence a Rune mezi prvními; opravdu příklad, jak může být takovýto špičkový chovatel vstřícný a nezaslepený ctižádostí /a to Jilloc dostali na světovce mj. dvě védéčka a  skutečná hvězda a můj oblíbenec Sugardaddy skončil až za Bigem/.  Takové chování mně osobně velmi imponuje.
Jinak naše SD parta vše zvládla bez větších zádrhelů a hlavně, šťastně jsme se vrátili domů, kluci i s krásnými poháry.
Jako vždy patří můj největší dík nezměrně ochotným Venglářovým, ale to je již klasika :-)

 

10. 06. 2012       Ve čtvrtek jsme tu měli na návštěvě Mirku s Tedíkem. Podnikly jsme s pejsky krátkou vycházku a potom poseděly na zahradě. Hlavně ke konci se psi pořádně vyblbli a s nimi i Nikolka, která samozřejmě nemohla chybět :-)

fotky: https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/TedikNaNavsteve#

05. 06. 2012        Stále mám dluh -  mám rozpracované další povídání ze světovky, protože jsem napsala jen základní info a na víc nebyl čas. Sice jsem měla dovolenou, ale byla ryze pracovní, takže text ještě stále nemám hotový. Určitě ale bude;-)
Jenže mezitím proběhla teď o víkendu mezinárodní výstava v polském Leszně a o té bych se ráda zmínila hned, protože mi  udělala opravdu velikánskou radost.
Hetty získala ve Swiebodzicích a Jelení Góře dva CWC z polských národek, takže potřebovala ještě z mezinárodky. Sice jsem zjistila, že když ho získá v Leszně, bude to „příliš brzy“, mezi prvním a posledním nebude potřebný interval, ale stejně jsme hlásili. Hlavně kvůli rozhodčímu panu Weronovi. O něm mám totiž  vysoké mínění ať se to týká jeho nestrannosti nebo fundovanosti, prostě posuzuje pečlivě a dobře, šestce rozumí. A hlavně, po tom, co mi řekl při mém nešťastném extempore v Zielonej Góře jsem měla jasno – tento rozhodčí prostě musí Hetty ještě do třetice vidět
:-)
Domluvily jsme se s Evou, že Leszno pojedeme společně obě. Tím pádem bylo nutné určit nějakou taktiku, protože by bylo samozřejmě absurdní stavět proti sobě Hetty a Meggie do jedné třídy. Nakonec jsme se rozhodly, že Meggie jako ostřílenější mazák půjde do šampionů a Hetty tedy ještě do otevřené.
Ze statistik na ZKWP jsem věděla předem, že tam bude v otevřené 6 fen. Určitě jsem z toho měla lepší pocit než z Jelení Góry, na druhou stranu musím přiznat, že když jsem nedočkavě otevřela ráno katalog, nebylo mi do smíchu :-) Našla jsem tam opravdu kvalitní konkurenci!
Nejde samozřejmě uspět úplně všude, jenže zrovna odtud jsem nechtěla odjet „s prázdnou“. Cesta byla totiž dost příšerná, 240 km se jelo 4 hodiny, samá obec nebo přikázaná rychlost.  Navíc jsme poprvé na našich výstavních cestách byli velmi blízko opravdu ošklivé havárii, naštěstí to dobře dopadlo, ale bylo to o fous…Petr je myslím hodně dobrý řidič, ale toto byla nečekaná, nelogická dopravní situace a málem jsme byli pod kamionem, musel na to opravdu hodně dupnout. Takže jsem moc chtěla získat potřebný titul jako satisfakci za všechny ty trampoty.
Nakonec ze 6 fen hlášených do otevřené třídy přijely jen tři, ale i tak to vůbec nebylo „levou zadní“. Třeba fenu Vita Cola vom Gramzower Kloster znám dobře a přes své tmavé zbarvení se mi tělesnou stavbou moc líbí, další byla Plainfield's Dionne.
Ale pan Weron svůj vkus očividně nemění :-), Hetty otevřenou třídu vyhrála a získala ten potřebný CWC z mezinárodky.  Hned  mi ale  blesklo hlavou, že tím pádem vlastně máme na 99 %  jistý i CACIB /i když, co je na výstavě jistého…titul jsme samozřejmě dostat vůbec nemusely, udělit CACIB a r. CACIB není pro rozhodčího žádná povinnost :-)/ Meggie už má totiž podmínky pro intera splněné a Hetty byla její jediná soupeřka na r. CACIB,  takže bylo úplně jedno, která „naše holka“ ten „čistý“ CACIB případně získá. Tudíž se mi do porovnání nastupovalo s úplně lehkým srdcem :-)
Bylo úsměvné a docela zvláštní, když jsme s Evou stály po hodně dlouhé době v kruhu samy proti sobě! Panu rozhodčímu se nakonec více líbila Meggie /paradoxně Eva to moc přála nám a já vím, že opravdu upřímně :-DDDD/ a dal čistý CACIB jí, rezervní dostala Hetty. Jenže to už bylo opravdu jedno, Hetty tím získala svůj letošní třetí CACIB /tento třetí byl tedy „zděděný“/ a tím pádem pro mě nečekaně brzy nastala úlevná situace. Určitě nebudu objíždět výstavy kvůli bodům, prostě už letos nepotřebujeme nic a tak si dopřeji luxus pečlivě si vybírat a jet jen tam, kam budu opravdu hodně chtít,  hlavně když bude někde v rozumné vzdálenosti kvalitní rozhodčí, prostě jen si tak udělat radost :-)
Samozřejmě, je tu ještě Grand a rozdělaný šampionát ČMKU…ale to vše má čas a není to nutné. Teď přehodíme výhybku a vrhnu se na výcvik a dodělání coursingové licence, to jsou nyní naše priority. Na výcvik jsem teď pár týdnů neměla čas, místo Psoly jsme měli jiné akce ať už výstavy nebo soukromé. Hetty je sice na výstavách trpělivá a disciplinovaná, ale určitě raději honí střapec nebo skáče agility než stojí jako socha v kruhu :-)
Eva u nás spala a tak byl v sobotu před výstavou čas i na procházku. Ukázala jsem konečně jí, Meggie i Alegře, která nás také doprovázela, naše království - krásnou podkrkonošskou krajinu, kterou brázdíme procházkami. Dokonce se mohla přesvědčit, že nelžu a srny potkáváme velmi často; hlavně Meggie se to moc líbilo
:-)

A ještě něco úsměvného na závěr. Petr mi už doma nečekaně slíbil, že pokud získám BOBa, má pro mě originální dárek k svátku - zůstaneme na závěrečky /což předtím v Góře kategoricky navždy vyloučil :-)/. Když pak Hetty vyhrála otevřenou, myslím, že o CACIBa hooodně fandil Meggie :-) A ta toho BOBa také nakonec dostala /CACIB pes byl Plainfield´s Camaro /. Ale protože Eva žádný svátek neměla :-DDD, jelo se domů. Já bych ovšem bývala taky nečekala, jinak by byl návrat někdy ve 23 hodin…

 

Leszno, foto Eva Dragović

 

21. 05. 2012        Po příjezdu ze Salzburgu jsem hned těsně před půlnocí padla do postele a ráno už jsem dostala sms, kdy že bude nějaká reportáž :-)
Nevím, zda se to dá nazvat reportáží, ale tady je zatím alespoň v krátkosti to hlavní - určitě brzy napíšu více:
Vždy začínám o Hetty, potom o brášcích a dalších, tentokrát ale udělám výjimku a musím začít jinak - světovým vítězem - psem - se stal dalmatin z Česka, Florián Od Bílé laně /ICh. Baron x ICh. Cassiopeia The Best Raul/ z chovu Evy Liškové!!! Byl to úžasný zážitek, ještě teď mi jdou slzy do očí, když o tom píšu. Ale o podrobnostech později.
Je těžké nějak dál začít, protože dojmů jsou spousty, ale to hlavní - mé sny se bohužel nevyplnily. Už před odjezdem jsem se netajila tím, že více očekávám od neděle než od soboty a vyplnilo se to do putníku, bohužel ale hůř, než jsem počítala :-) Až příliš optimisticky jsem si stanovila podle mě ty nejvyšší možné, ale přitom pro Hetty myslím reálné šance - věřila jsem v prostou "výbornou" od anglické rozhodčí na sobotní klubovce a  to samé na světovce, ale tam jsem tajně doufala, že by - když se budeme s Hetty hodně snažit - mohla mít u slovinské rozhodčí i na 3. - 4. pořadí :-) Člověk míní...a hlavně, takové přání měli určitě všichni :-)
Tušila jsem, že pro Angličanku zřejmě Hetty nebude úplně to pravé ořechové, ale VD byla hodně studená sprcha, to přiznávám bez mučení.
Jasně, jsem realista /možná spíš pesimista :-)/a dobře jsem věděla, že ji jednou dostaneme; ale že zrovna na této klubovce, to jsem opravdu nečekala. Navíc jsem si jistá, že paní Byles Hetty neoslovila vůbec. Posudek je totiž naprosto v pořádku, odpovídá skutečnosti, vytkla jí jedinou věc a s tou úplně souhlasím, přesto byla výsledkem známka VD - čili jí podle mě vůbec nesedla typově jako celek. No ale žádné námitky - prostě pan rozhodčí má vždy pravdu a jeho názor akceptuji. Že mě to mrzelo, to tedy samozřejmě ano, ale o život nejde :-) Zato zbytek naší malé výpravy zářil - Bráška BB získal krásné V3 v otevřené, Baron dokonce zvítězil v šampionech! Tak jsem se radovala alespoň s nimi. Aby mě rozveselili, obraceli vše v žert - např. jako důvod neúspěchu stanovili to, že jsem se klidně během dne cpala, což je u mě jinak na výstavách nemyslitelné :-) Zkrátka jsem se cítila tak v pohodě, že jsem měla chuť k jídu. Takže příště prý zase obvyklá hladovka :-)
V neděli jsem přiznávám byla asi nervóznější, protože dostat druhou VD za sebou by bylo dost fiasko, stačila ta jedna :-) Naštěstí se to neopakovalo a pro p. Simcić byla Hetty  standardně "výborná", ale na pořadí už to bohužel nestačilo. Já ale byla po té sobotě vděčná i za obyčejnou výbornou, protože VD se výsledková listina oba dny jen hemžila :-) Prostá výborná bez pořadí sice není žádný kdovíjaký úspěch, ale na světovce zaplať bůh aspoň za to!
Bráška přesně zopakoval svůj sobotní výkon a byl V3, což je super a potvrdil své kvality, Baron byl výborný v šampionech, a Fergie, která přijela s Floriánem jen na neděli, V3 v mezitřídě.


 

14. 05. 2012        Psala jsem, že jestli bude nějaké "příště", předvedu Hetty ve finálovém kruhu sama. No a to "příště" nastalo velmi rychle :-) Ale popořádku.
Co si budeme namlouvat, všichni dobře víme, že získat polský šampionát je z více důvodů o dost snazší než ten český /ale pozor, od letoška jsou podmínky nově zpřísněné - netýká se to ale  psů, kteří dostali první CWC vloni !/. Získat CWC v Góře ale bylo opravdu víc než snadné, Hetty měla ve třídě totiž jen jedinou soupeřku a to samu sebe :-) Nevím, proč na tuto výstavu nebyli jiní dalmatini hlášeni /jen ještě jeden český pes a to bylo vše.../ Přitom ostatních plemen bylo tak nějak normálně jako to v Polsku bývá - ne tolik jako na českých národních výstavách, ale přece jen aspoň po několika jedincích. I daleko méně frekventovaná plemena než dalmatin měla několik zástupců!
Vše bylo tedy otázkou pár minut, Hetty dostala navíc i BOB a já měla dilema, co dál. Odjet domů a napsat, jak jsme "slavně zvítězily v prázdném kruhu" ? :-) Tak jsem se rozhodla přes nepřízeň počasí /celkem veliká zima/ opět zůstat. Předpokládám, že to bylo moje první a poslední finále s Petrem, protože to bylo šíleně dlouhé a únavné i pro mě, natož pro něj. Z finálového kruhu jsem vycházela po šesté hodině! :-( Ale stálo to za to. Finále šestky posuzoval opět pan MUDr. Brabletz, což vidím jako rozumné - psy viděl již v základním ringu, takže představu měl. Pro mě byl jasným favoritem polský honič, ne jen kvůli tomu, že to bylo jedno ze dvou polských národních plemen zastoupených ve finále /bylo nás v šestce devět, kteří zůstali na závěrečky/, ale byl i krásně stavěný a měl nádherný pohyb. Ale pan Brabletz to viděl jinak a  k mému překvapení se polská národní plemena na bednu vůbec nedostala /zde se vyhodnocovali v každé skupině pouze první čtyři/. Když vybral Hetty do té čtyřky, která zůstala v kruhu, měla jsem velikou radost a hlavně jsem si oddechla, že to šestihodinové čekání nepřijde vniveč. A potom už jen hlásil čtvrté místo beagle, třetí porcelaine...a druhý dalmatin :-) Vyhrál baset, též český.
Měla jsem radost převelikou, to ano, ale jinak celkem souhlasím s Petrovým názorem, že ty závěrečky jsou přece jen už trochu o štěstí, náhodě a náladě rozhodčího a zůstat tam je veliká časová oběť, hlavně když máte pak ještě daleko domů. Každopádně jsem si to konečně sama vyzkoušela a dokonce myslím, že se Hetty opravdu hezky předvedla a hlavně dobře běhala :-)

11. 05. 2012         Pár nových galerií na picasawebu:

Skoro každý den beru Nikolku na vycházku s Hetty /Cara už na delší vycházky moc není, tu beru jen na kratší/.

https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/Vychazka105#

Na zahradu k nám pravidelně chodí Jack od sousedů /je to Jack russel a jmenuje se Jack :-)/. Někdy se divím, že se mu tu tak líbí, protože Cara s ním při své váhové převaze někdy pěkně zametá. Ale Jack je evidentně spokojený a každý den se tu zastaví :-) Je tam také vidět, jak si hrabe Cara pod tujemi noru pro "štěňata" :-)   

https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/JackNaNavsteve#

Nikolka se vůbec nebojí pejsků /což asi není příliš dobře, no ale je tak z domu samozřejmě zvyklá/ a tak s radostí přivítala na zahradě i obrovského malamuta. Ne tak již Hetty, která se ho bála :-)

https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/NaZahradeSPejsky#


No a na konec pár fotek z kousku jednoho výcvikového dne ve Psole :

https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/Psola294#

 

08. 05. 2012      Tak jsem byla humorně upozorněná, že jsem vlastně nenapsala to hlavní - Hetty získala s Evou ve skupině krásné umístění BIG III  /BIG dostal úžasný bígl, res. BIG byl baset/. Také se kvalifikovala na nejprestižnější evropskou výstavu Cruft's 2013 /už vloni získala kvalifikaci v mladých/. Na fotce je vidět, co mi říkala Eva hned na výstavě - Hetty se moc líbila nejen panu rozhodčímu skupiny Řehánkovi, ale hlavně ridgebackovi :-)
 

Foto: Eva Černohubová /moc děkujeme/

06. 05. 2012    Jako prognostik bych se neuživila. Zjistila jsem, že nedokážu reálně odhadnout pravděpodobnost úspěchu na té které výstavě. Od Mnichova jsem např. čekala hodně, ale žádný velký úspěch se nekonal. Prahu jsem přihlásila pouze jako pojistku, kdyby nevyšel první pokus na dodělání Českého šampiona v Budějovicích no a samozřejmě hlavně kvůli dánské rozhodčí, ale kdovíco jsem si od této výstavy neslibovala. Navíc den před výstavou jsem konstatovala, že Hetty vypadá jako... viz předešlý zápis.
Na výstavě se mi ale dostalo dobře míněných výtek, že to vidím zbytečně černě a že feny mívají falešku opticky daleko horší. Také zabraly obklady z octové vody a opravdu to nebylo tak zlé.  Hetty ani neměla "blbou náladu", naopak, zdá se mi, že jí při té falešce výjezdy velmi svědčí, doma je ukňučená. A co je hlavní - do světovky bude úplně O. K.
Konkurence na CACIB slušná, 3 feny v mezitřídě, 5 v otevřené + 3 šampionky /z toho jedna německá nepřijela/. Kruh dostatečně veliký /i když klidně mohl být jednou takový, protože ten vedlejší byl až do poledne prázdný/. Jen nemám moc ráda, když je koberec položený pouze po obvodu - psovi to potom může při došlapu na nepokrytou plochu najednou uklouznout a tady byl povrch mimo koberec dost klouzavý, naštěstí se nám nic takového nestalo. Měly jsme pouze malý problém, když se po nastoupení Hetty k individuálnímu posouzení porouchal zapisovatelce psací stroj. Jsem zvyklá v kruhu nekoukat nalevo napravo a soustředit se jen na rozhodčího a psa a proto mi bylo divné, proč se na ni paní rozhodčí  vůbec nekouká, ačkoliv již Hetty dobu stála ve výstavním postoji. Až potom jsem zjistila, že sleduje opravu stroje :-) Naštěstí to trvalo jen několik minut, ale pro mě dlouhých - na udržení psa v ideálním postoji, když nevíte, kdy vás bude rozhodčí znovu sledovat :-)
Bylo vidět, že pro paní rozhodčí nejsou dalmatini žádná neznámá, i když chová jiné plemeno ze šestky - basety. Šlo to tentokrát opět velmi hezky za sebou - postupně CAC, /+ CAC ČMKU/, CACIB, BOB :-) Na této výstavě se navíc zadávaly tituly Středo- a východoevropský vítěz 2012 + pro BOBa Vítěz Prahy :-) Radost přeohromná a z té radosti jsem slíbila tentokrát tedy výjimečně zůstat na závěrečky :-) Kdo zná "zákulisí", tak jistě polituje mého předobrého manžela, pro kterého to opravdu nebyl nejlepší den :-D Jako na potvoru se to opravdu táhlo; dalmíci skončili cca v 11 a šestka nastupovala o BIG po 17 hodině...! Nebývám přehnaně ambiciózní, ale včera jsem si skutečně moooc  přála uspět a vidět Hetty ve skupině "na bedně" - kvůli Petrovi :-) Obětaví Venglářovi zůstali celé ty dlouhé hodiny s námi, aby sestřičku povzbudili - ještě jednou moc děkujeme!
Možná jsem jen udělala chybu v tom, že jsem navzdory přání Evy i Petra nechtěla Hetty ve finálovém kruhu předvést sama, ale poprosila jsem Evu. I když už ji Eva ve finále dvakrát předváděla, tentokrát jí to dalo velikou práci, protože Hetty nás vycítila, hledala, zkrátka nespolupracovala dobře a za krásný výsledek vděčíme jen Eviným profesionálním handlerským schopnostem, protože to byla s Hetty tentokrát opravdu fuška. Já si to ale "zvenčí" opravdu vychutnala, protože to byl úžasný zážitek vidět ji mezi dalšími 11 nejkrásnějšími zástupci ostatních plemen VI. skupiny - Evo, moc díky :-) Pokud bude ale nějaké příště, musím už asi raději do finálového kruhu bohužel já. Jak Hetty dospěla, je z ní asi přece jen trochu větší závislák /ale na Carušku nemá :-)/.
Ani bráška nezůstal pozadu - Big Boy V1, CAC, r. CACIB a má tím pádem načatého Granda. Hned několik úspěchů včetně CACIBa ve psech a navíc krásné čtvrté místo v párech /z 18!/ získali  dalmatini z ch. s. Od Bílé Laně, takže veliké gratulace i druhé Evě!
Tentokrát bylo nějak více času prohodit pár slov i s přáteli, takže den se celkově převelice vydařil. Děkuji všem za upřímná blahopřání a povzbuzování no a příští neděli nás čeká národka v Jelení Góře.

 Hetty CACIB, BOB, BIG 3  - paní rozhodčí Birte Scheel - Eldorado Od Bílé Laně CACIB

 

 

04. 04. 2012    Ráno máme odjíždět na MV Praha, a já pořád nevím...Hettynčina spodní linie vypadá díky falešce opravdu nedobře, už má naběhlé i přední cecíky, elegantní obrysová linie je tatam. Navíc kňučí, je bez nálady, myslím, že nebude běhat s jiskrou. Ale ta dánská rozhodčí je pro mě veliké lákadlo, chtěla bych od ní mít posudek, takže to zkusíme. Jediná naděje je, že Hetty snad výstavní šrumec trochu rozptýlí jako coursing minulý týden. Uvidíme, Praha je kousek, někam daleko bych to asi vzdala...

29. 04. 2012    Petr Venglář už stihl upravit video z licenčních coursingových běhů - moc děkujeme :-) Povšimněte si, že
v  Hettynčině sólovém běhu je dobře vidět její jakýsi "coursingový nedostatek" - nekilluje, návnada jí zajímá, jen dokud se pohybuje, potom ji zaujalo spíš navíjecí zařízení :-D

 http://www.youtube.com/watch?v=3cXMV6S-1kI&feature=relmfu

29. 04. 2012    Výsledky z Drážďan: http://www.showdals-online.com/ausstellungen12/12-04-22-IRA-Dresden.pdf

Tak máme doma chovnou fenu :-) Ale popořádku. Nejprve poděkujeme Evě, Venglářovým, Markovi i ostatním přátelům a známým za výbornou společnost po celý dlouhý den.
Včerejšek byl totiž velmi náročný, ale krásný.  Hetty s Bigem absolvovali ve Stráži u Liberce své dva  licenční coursingové běhy a to velmi úspěšně. Měli jsme trochu dilema, co je lepší - nechat je  běžet spolu nebo raději s cizími psy? Big totiž Hetty nesmírně miluje a mohlo by to taky skončit fiaskem :-) Nakonec to bylo úplně v pohodě, lovecký pud zvítězil a střapec byl větší lákadlo než ségra :-) Zaběhli si společný i sólo běh bez jediného zaváhání.
Měli jsme tam i zvláštní zážitek, když Petr objevil pár metrů od deky, kde jsme polehávali mezi běhy, zmiji. Nikdy jsem živou zmiji neviděla, ale hned jsem jí poznala. Já se hadů nebojím /samozřejmě ze zmije jsem měla respekt, ale jinak mi hadi obecně vůbec nevadí/ a se zájmem jsem si jí opatrně prohlížela. Byla opravdu krásná, trochu jiná, než na obrázcích, kovově stříbrná, s výraznou klikaticí na hřbetě a krásně lesklá. Po informaci, že jich tam bývá dost, už jsme se pohybovali po louce dost opatrně :-) Divím se, že jí nevadil poměrně čilý ruch, který tam panoval.
Hned potom oba sourozence čekal velmi důležitý, stěžejní krok k chovnosti a to bonitace v Mladé Boleslavi, kam jsme se z coursingu přesunuli.
I tohle zvládli oba na výbornou s velmi pěknými bonitačními kódy ( Big A/3a, 7a/5, Hetty A/7a, 8a/5 ). Na Hetty bylo shledáno pouze to, že by měla mít víc pigmentu na hlavě /nemá široké oční okruží a chybí jí kousínek pigmentu u nosu, ale opravdu maličký/. Co s týče anatomie, nevytkla jim MUDr. Zachová, hl. poradkyně chovu ani ň, takže je vše v naprostém pořádku.
Falešku sice Hetty má, ale zvládly jsme to. Coursing ji rozptýlil, to bylo fajn; potom už byla sice na bonitaci posmutnělá s ocáskem dolů a chvílemi pokňukávala, ale pořád to šlo. Srandovní bylo, když jsem pozorovala Mayu, jak se jí snaží přimět k nějaké aktivitě. Hetty stála nejdřív jako trubka, potom jí to ale nedalo a vypadalo to, že si i poblbnou. Jenže zrovna když se holky začínaly honit, dost jsem se vyděsila. Ani mně ani Lídě totiž nedošlo, že vlastně poskakují kus od nás přímo pod železničním náspem a najednou se objevil za hlasitého houkání  vlak. Násep byl sice vysoký a ony dole pod ním, ale stejně mi zatrnulo a zařvala jsem na ně. Takové situace nesnáším a jak říkala Eva, stačí jeden zajíc v nevhodném okamžiku a je vymalováno...:-(
Ani dnes si moc neodpočineme, v poledne jedeme do Liberce do Psoly. Aspoň Hetty přijde zase na jiné myšlenky než vyhrabávat na zahradě pod keři úkryt pro štěňátka :-)
Další víkend nás čeká MV Praha, kde je Hetty přihlášená ještě do otevřené třídy, protože uzávěrka byla dříve než doručený diplom Českého šampiona.
O ten jsem samozřejmě požádala ihned po dosažení posledního CACe v Budějovicích, protože pokládám za hodně nefér zdržovat to a v případě výhry ostatním zbytečně blokovat titul. Sice ještě pár už dříve přihlášených výstav  "dojedeme" v otevřené, ale titul už má Hetty oficiálně přiznaný a pak hurá do třídy šampionů.
13. května jedeme do Jelení Góry, což je nejbližší místo vůbec kam lze od nás jet na výstavu :-)
No a velmi rychle se blíží světová výstava v Salzburgu a při ní den předem navíc klubová výstava rakouského DK v Anif poblíž Salzburgu.
Co říci k ní...? Na světové výstavě jsem byla jen jednou "na čumendu", takže z ní mám respekt, ale hrozně se těším. Doufám, že to budou tři pěkné dny mezi přáteli a známými s možností vidět spoustu krásných dalmatinů a poohlédnout se případně i po nějakém ženichovi pro Hetty ;-) Vloni jsme si to v Salzburgu s naší psí partou náramně užili, tak snad to vyjde i letos.
Otevřená třída fen je samozřejmě na obou výstavách zastoupená nejpočetněji, jak jinak :-DDD, ale ty počty zase nejsou kdovíjak vysoké - světovka 116 dalmatinů, 19 fen v otevřené, klubovka 83 dalmatinů, 15 fen v otevřené.
Vůbec nemám tušení, jaký typ budou rozhodčí upřednostňovat, jakou bude mít Hetty náladu, jak se předvede a hlavně, jak to zvládnu psychicky já, zda nebudu nervózní. Přece jen člověk nejezdí na světovou výstavu každou chvíli :-D  Takže je to na osudu, stát se může cokoliv. Hlavně aby nás to bavilo a psi byli spokojení, zdraví a veselí.
 

23. 04. 2012                                        Jak dalmatini z Česka dobyli Drážďany :-)

Tak zase je o čem napsat pár řádků a tentokrát hodně vesele.
Již jsem psala, jak překvapivý byl první pohled do statistiky přihlášených na CACIB Dresden po jejím zveřejnění. 70 dalmatinů, 15 fen ve tř. otevřené, což byl nejvyšší počet celé výstavy jak na plemeno, tak na třídu, to jsem tedy zírala! Ale samozřejmě mě to neodradilo, naopak, byla to výzva a výstavu jsem se rozhodla pojmout jako generálku na světovku, která se rychle blíží. /Ale dušička ve mně byla ráno před odjezdem malá J/
Možná byla důvodem neobvykle vysoké účasti belgická rozhodčí paní Rita Reyniers, kterou jsem do té doby osobně neviděla.
Je to velmi elegantní dáma a její posuzování bylo z těch, které se mi dost líbily. A jak jsem mnohokrát psala, to nesouvisí vyloženě s tím, jak člověk dopadne. Jsme jen lidé, každému se líbí trochu něco jiného, samozřejmě se můžeme v názorech na jednotlivé psy různit, ale jak je rozhodčí co se týká plemene „v obraze“  se pozná po pár třídách. A paní Reyniers tedy v obraze rozhodně byla. Využívala hojně známku VD /v tom počtu jí ostatně nic jiného nezbývalo, než je roztřídit již známkou/, každého psa prohmatala po celém těle, neuniklo jí nic /a mě překvapilo, kolik psů mělo se zevrubnou prohlídkou docela velký problém – ale bylo mi vysvětleno, že to může být tím, jak psi z rozhodčí cítí pach těch mnoha psů před nimi…/. Dokladem její pečlivosti je  i to, že přestože posuzovala samozřejmě jen dalmatiny, trvalo posuzování  5 hodin!

První, co mě zajímá po příjezdu na výstavu, je kruh. A tady jsem byla naprosto spokojená. Poprvé od loňského Salzburgu jsem si opravdu zaběhala, kruh veliký a po celé ploše koberec,  psi mohli předvést svůj pohyb v plné kráse.

Druhou věcí je pohled do katalogu a ten mi moc optimismu nepřidal J Ve třídě jsem za největší soupeřku tentokrát považovala hnědou fenu Celtic Gate's  According to Legend, kterou jsem znala zatím jen z FB a fotek z výstav a na nich se mi moc líbila, i včera „naživo“.
Ve třídě otevřené bylo nakonec „jen“ 13 fen, Oberüberovi opět nepřijeli /?/. Paní rozhodčí si nás rozdělila do tří skupin, které brala postupně. Udělala to napínavé, protože nikomu nesdělila po posouzení známku, takže jsem ani netušila, zda mám výbornou  a mám se do kruhu vůbec vracet J  Po podrobné individuální prohlídce nás nechala potom nastoupit společně všech 13, výborné i velmi dobré a až potom postupně oznamovala známky a vyřazovala. 
Samozřejmě vyšší počet ve třídě snižuje šanci na pěkné umístění, ale zase ten pocit, když počet v kruhu postupně ubývá a vy tam pořád jste, je velmi příjemný J
Když jsem postřehla, že byla pro mě překvapivě brzy vyřazená Celtic Gate, začala jsem doufat ve velmi dobrý výsledek a najednou koukám, že už běžím jen já a velmi zkušený handler Michael Lehmann J Přiznám se upřímně, že jsem  v tu chvíli myslela, že vyhrajeme… J Ale chyběl ten pověstný kousíček štěstí a Hetty skončila druhá s výsledkem V2, r. CAC VDH + r. Club CAC. Byla jsem a jsem i dnes moc spokojená. Navíc prohrát s Michaelem není žádná ostuda, on je opravdu profík. V Drážďanech měl několik psů jak vlastních, tak ze svého chovu a pobral co se dalo J Ti psi jsou totiž v převážné většině skutečně kvalitní. 
Samozřejmě,  „výstavní  profíci“ dobře vědí, že co se týče získávání šampionátů je i tento krásný výsledek Hetty jaksi k ničemu  /vítězná fena dodělala německý šampionát ten den…prostě smůla/ J Ale výsledek určitě předčil očekávání. Zatímco od Mnichova jsem čekala víc, teď jsem měla moc dobrý pocit jak z výsledku, tak z toho, jak se Hetty prezentovala. Přestože jsme přijeli v půl deváté a na řadu šla až někdy okolo půl třetí, byla veselá, vrtěla ocáskem a dobře běhala. A to jí začíná faleška, dělají se jí cecíky, doma už zalézá pod kůlnu a hledá úkryt pro štěňátka J
Vítězná fena z mé třídy /Quality Queen vom Teutoburger Wald/  se paní rozhodčí opravdu líbila moc, protože jí zadala  CACIB a nakonec i BOB. Dnes Michael psal, že získali dokonce i BIG, když skupinu posuzovala opět paní Reyniers !
Bráška BB dopadl sice ve třídě otevřené psů jako my – V2 r. CAC + r. Club CAC, ale měl větší štěstí, protože vítězný pes třídy byl již německý šampion /Spotnik’s First Farao for Ormond, syn Orinka J/, takže CAC „dědí“ a dosáhl  i na titul res. CACIB! J Německé CACíky sbírá jak na běžícím páse J
No a poslední účastník naší výpravy Baron zvítězil ve třídě šampionů a dostal též dalšího německého CACe, takže co víc dodat ? J Byly jsme s Evou domluvené, že když dostane CACIB Farao a tím pádem půjdou v kruhu o res. CACIB společně Baron i Big, vezmu Barona já.  Ale to nebyl nejlepší nápad J Zatímco Eva předvádí Barona s lehkostí, mě si otipoval hned podobně, jako když kůň pozná, že si na něj sedne nezkušený jezdec J Nepředváděla jsem já Barona, ale spíš Baron mě J Zkrátka jsem mu nestačila, táhl mě, předváděčku zařízlou, což je samozřejmě špatně. Ale ono to bylo nakonec fuk, res. CACIB dostal Bigouš a bylo to stejně doma J
Na výstavě byla i řada dalších známých českých tváří, takže bylo  s kým  pokecat a koho povzbudit a fandit. Daggi paní Beutelové dokonce vyhrála třídu šampionů a nakonec i res. CACIB. Takže vlastně když se nad tím zamyslím, pár dalmatinů z Česka se umístilo mezi velmi početnou německou konkurencí opravdu pořádně výrazně! Čtyři psi dohromady pobrali: 2 x CAC, 2 x res. CAC, 2 x res. CACIB!
A protože s námi byli i Meggie, Bošu a Alegra, nechali jsme ještě celou velikou smečku před odjezdem proběhnout na velikánské louce u veletržního areálu.
 

                                                     Fotografie od Jely Kett /paní rozhodčí zrovna prohlíží přední frontu/:

                                                                                                                                    

 

09. 04. 2012        Jako již tradičně byl na dnešek naplánován velikonoční výlet do Českého ráje. Bohužel, jak se ta "mladší" část naší party množí :-), ubylo nás, navíc někdo měl pracovní povinnosti a tak jsme šli jen 4 dospělí a dva psi. Vůbec ani nebylo jisté, zda půjdeme, protože včerejší počasí v libereckém kraji bylo příšerné, ani jsme po váhání nejeli do Psoly. Udělali jsme dobře, kdo se díval na TV tak ví proč, kolik havárek zde okolo Liberce na sněhu a ledovce bylo. Když jsem chtěla jít odpoledne se psy na vycházku, konalo se právě něco, co bych klidně nazvala sněhovou vánicí a tak jsem se opět zula, svlékla a vrátila. Feny na mě koukaly, jako že jsem se zbláznila, když jsem jim po pár minutách sundávala obojky a vycházka se nekonala :-)
Dnes se nám to ovšem bohatě vynahradilo. Bylo úplně nečekaně opravdu nádherné počasí. Ráno sice - 8 stupňů /!!!/, ovšem jak vyšlo slunce,  oteplilo se a po celý výlet svítilo a svítilo na nebi bez mráčků.
Měla jsem ten nápad, že v rámci zvykání na náhubek kvůli coursingu ho Hetty na tento výlet sem tam nasadím. Na vycházce to už po chvilkách zkoušíme, aby s ním dokázala běhat, když na to není zvyklá. Copak o to, nápad to nebyl špatný, ovšem Hetty našla něco velmi vábného, jak to nazvat slušně...prostě exkrement, zřejmě lidský a nasazený košík utrpěl dosti podstatnou újmu /i když, možná štěstí, že ho měla / :-( Ano, přiznávám, naše "šampionka" dokáže být někdy  pěkné prase, holt nikdo nejsme stoprocentní :-D Co mám povídat, nebyl to vůbec pěkný pohled a rychle jsme hledali nějaký potůček :-D Ale náhubek už je v pohodě a myslím, že s ním coursing zvládne ;-)
   

Fotky:  https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/CeskyRaj9Dubna2012#


                  

Hetty je šampion České republiky

31. 03. 2012     Po naší úplně první letošní výstavě v Mnichově jsme včera zahájili výstavní sezónu v ČR. Byl to první pokus o získání posledního CACe na Českého šampiona. A jak to dopadlo??? Byl to další z úžasných dní pro tým Sunset Dalmatian :-) Dokonce i Venglářovi /jako by to tušili/, přijeli fandit i když nesoutěžili a dokonce kvůli tomu prošvihli účast na svatbě! :-)
Já to nebudu kdovíjak vyšperkovávat, prostě a jednoduše - Don V1, CAC, CACIB + Hetty V1, CAC, CACIB, BOB :-)
Znamená to v souhrnu jediné - všichni tři sourozenci Sunset Dalmatian jsou ve věku 25 měsíců dospěláčtí Šampioni České republiky! Bráška Big Boy nás dokonce /jak jsem už psala dříve/ předběhl a dokončil šampionát  v únoru na MV v Brně, kdy mu do dvou let ještě chloupek chyběl :-)
Myslím, že to bez přehánění hodně svědčí o uvážlivosti, citu pro chov a kvalitě spojení Alegry a Vica. Díky Evo, Željko a Helle!
Bylo to moc fajn, šli jsme na řadu brzy, takže i psi byli veselí a neznudění /Hetty dokonce až moc - já vyžadovala dřív v kruhu víc "kázeň", teď jí nechávám podle rady i poblbnout, takže toho potvůrka hned využila a skákala po mně :-)/.
Pan rozhodčí byl velikánská neznámá asi nejen pro mě, dalmatiny běžně neposuzuje. Bylo tedy velmi příjemné překvapení, když se mu naši psi  tak líbili, že jim dokonce zadal oba CACIBy do otevřené třídy. No a BOB byl už jen třešinka na dortu :-) Na finálovky jsme nečekali, však nás znáte :-)
Eva udělala šílenou spoustu fotek, tak až se tím prohrabe, určitě nějaké  zveřejníme, bude i video.
Díky všem přátelům za krásný den, spoustu milých sms a gratulujeme i ostatním přátelům ke krásným výsledkům /Eldorado a Fantazie Od Bílé laně načali český šampionát :-)/.
No a obecné zhodnocení - kruh sice ne kdovíjak veliký, ale celý s kobercem, běhat šlo. Proti loňskému jaru nádhera. Určitě i lepší než v Mnichově, psi prostě pohyb ukázat mohli. Mezi kruhy tedy bylo pěkně narváno, projít halou znamenalo prodírat se zástupy, natož se psem. Stánků fůry, s občerstvením /které mě ovšem na výstavě vůůůbec nezajímá :-)/ i se psími potřebami; Hetty dostala náhubek na coursing /protože za měsíc poběží své první licenční běhy :-)/ a tvářila se v něm velmi nešťastně, takže musíme trénovat.
                                                                Alespoň jeden portrét od Evy jako "závdavek" :-)

                                                

 

 ♥Hetty je TOP JUNIOR Dalmatin klubu pro r. 2011

23. 03. 2012     Tušila jsem, že umístění Hetty v  celoročním bodování Top Dalmatin bude více než dobré, ale přehled o všech těch výstavách domácích i zahraničních a  bodech ostatních jsem neměla. Takže jsem byla skutečně do poslední chvíle napnutá, jak to dopadne, hlavně porovnání Hetty - Freya Od Bílé Laně, která jsem předpokládala, že bude v TOP Juniorovi největší soupeřkou. A jak to dopadlo? Hettynka s počtem 5 výstav a  253 bodů v kategorii Top Junior 2011  zvítězila :-) V mladých psech měl nejvyšší počet bodů Eldorádo Od Bílé Laně - 121;  měl ovšem ještě méně výstav než Hetty. Ale to není všechno, protože i když soutěžila v kategorii dospělejších jen půl roku, stejně jí dalších 423 tam získaných bodů stačilo na třetí místo v absolutním pořadí bez ohledu na věk a pohlaví :-)
Nebudu falešně skromná, tak nějak jsem počítala, že v Top Juniorovi bude nejhůř druhá; umístění v absolutním pořadí mezi dospěláky mě ale příjemně překvapilo. A navíc se Hetty umístila ještě na druhém místě v žebříčku Top Czech show dalmatian, což už bylo úplně nečekané, protože o této kategorii jsem dlouho ani nevěděla.
Tato umístění se jí navíc povedla získat z nevysokého počtu výstav, takže jsem moc spokojená :-)
Všechny výsledky, které jistě daly Lídě zabrat spočítat :-): http://www.dalmatinklub.com/Monika/www/klubove_souteze.html

19. 03. 2012     Tak jsme absolvovaly druhou dvouhodinovku ve Psole. Tentokrát hlavně kvůli instruktáži, jak máme nacvičovat stopy, protože nemůžu jezdit čtvrtky, kdy se stopy dělají. Velmi mě potěšilo, že používají také metodu pachových čtverců, kterou jsem Hetty učila na podzim a celkem jí to šlo, takže máme na co navázat. Během dvou dnů se také celkem hravě naučila štěkat na povel, což jsme předtím vůbec necvičily.
Trápí mě ale, že Hetty /ačkoliv je tři týdny po ukončeném hárání/ ještě stále obtěžují psi a snaží se naskakovat, z čehož už je velmi nevrlá. Nikdy jsem se s tím u fen takhle dlouho nesetkala, po třech týdnech byl vcelku klid. Nevím, zda to hárání bylo nějak intenzivnější kvůli většímu zpoždění /?/
No a dnes mě čekala pecka v podobě zjištění, že na MV Drážďany je dalmatin úplně nejpočetnějším plemenem! Opravdu jsem se několikrát přesvědčovala, že se nepletu - 70 dalmatinů!!!, víc než retrívrů a ridgebacků! 15 fen v otevřené třídě - už se fakt musím smát :-) Samozřejmě neházíme flintu do žita a jedeme :-)

Odlehčení nedělního výcviku - malá vložka agility :-)

17. 03. 2012     I tady pod horami konečně začíná krásné jaro a tak jsme už několik dní vyrážely na vycházku i s Luckou a Nikolkou. Hetty si od ní včera opatrně brala klacíky, i když jindy je hrrrr a když ji házím něco já, v zápalu hry někdy ucítím při přetahování i zoubek :-)  Půjčit Nikolce Hetty na vodítko nebyl nejlepší nápad, protože ho potom kategoricky odmítala vydat, moc se jí to líbilo a tak dovedla Hetty za našeho bedlivého dohledu až domů :-) Že by začátky juniorhandlingu...? :-)
Měla jsem veselý zážitek i v týdnu, kdy jsme s Nikolkou seděly na gauči, na klíně měla talířek s nakrájeným jablíčkem a brala si kousky sama. Já chvíli nedávala pozor, koukala jsem na druhou stranu na telku a najednou jsem zjistila, že kousky jablíčka Nikolka podává Hetty, která se jí nenápadně operativně vecpala pod stolečkem k nohám. Musím zase říci, že si je brala z malých prstíčků na ni nezvykle opatrně, ale mohla by nechtíc zubem přece jen škrábnout a taky to nebylo příliš hygienické :-D. Tak jsem chtěla dalšímu podávání zabránit, ale ouha. Nikolka spustila řev a pejska prostě jablíčkem dokrmila, až zůstal talířek prázdný :-)
P. S. Hetty je na fotce jako prase, na fotkách na Picasa je vidět důvod - oblíbené vyhrabávání myšek; nohy i hlava šly hned doma do lavóru :-)
Všechny fotky: https://picasaweb.google.com/110667264822199276378/VychazkaSNikolkou1632012#

 

09. 03. 2012        Huráááá! Z Hetty s Tedíkem jsou od zítra opět žáci liberecké Psoly /čekalo se jen na oteplení a odhárání :-)/. Jedeme s Mirkou na rozkoukávací lekci a musíme si hlavně ujasnit, co budeme chtít, k jakému cíli směřovat. Protože cíle si dáváme rády a nemalé, že, Mirando, hlavně minulou neděli :-D Já se netajím, že bych moc ráda s Hetty složila ještě nějaké zkoušky, prostě ta fena na to má /se mnou je to horší - když jsme měli před více než 20 lety kníračku, která byla pro výcvik jako dělaná, nějak jsem se neodhodlala chodit na cvičák a dnes po padesátce tam běhám s dalmatinem :-D/. Uvidíme, poradíme se s výcvikáři. Mně by se líbilo ZPU nebo ZZO, což znamená nacvičit aport, případně i stopy. Možná se budou ve Psole skládat letos ještě jedny BH /jedny už nestihneme/, takže na výběr máme.
No a změnili nám rozhodčího na Budějky. Vlaďko, včera to  byl ale veselý mail, že, jestlipak jsi ho ukázala Víťovi ? :-DDD
Hetty opět v otevřené 6 fen, mám, co jsem chtěla, fakt nic levně nezískáme :-) Ten poslední CACík na českého šampiona nebude vůůůbec lehký, ale snad ho letos dáme ;-)
Zde se můžete "pokochat" videem z Mnichova. Hlavně si povšimněte kruhu, jak velikosti a tvaru, tak povrchu; Bigovi stačí na jeho oběhnutí pár kroků :-) Úplně nejkrásnější kruh jsem zatím zažila vloni v Salzburgu první den, neuvěřitelně veliký prostor s kobercem, kde mohli dalmatini skutečně ukázat POHYB! Tak snad to letos bude podobné. Video je od Petra Vengláře, moc díky!

http://www.youtube.com/watch?v=iDEy4NLLB90&feature=plcp&context=C4f78f49VDvjVQa1PpcFP2W3h16Anh1-MS5bChjYXzsuyphrHQzdI%3D

04. 03. 2012       Tak jsme /pozdě ale přece!/ zahájili v německém Mnichově novou výstavní sezónu, no a konkrétně pro mě nic moc ke chlubení :-) Výstava se konala v mnichovské olympijské hale, která se mi jako stavba zvenčí moc líbila a hlavně byly okolo nádherné veliké zatravněné plochy k venčení. Kruh byl ale ubohoučký - malý obdélník /menší nudli jsem viděla jen vloni v Budějkách/ a na zemi nerovné, místy vyboulené dlažební kostky a tři kovové poklopy, které byly naštěstí těžké a při došlapu nedělaly zvuky, to by asi bylo jinak pro hodně psů špatné. Vždycky v těchto případech říkám, že všichni mají stejné podmínky, ale tady vyšší a mohutnější psi jako BB měli handicap, těm drobným menším se v omezeném nerovném prostoru "běželo", dá-li se tak vůbec nazvat, lépe.
Hetty zůstala úplně poprvé bez titulu, alespoň rezervního - dostaly jsme "jen" V3 :-) To "jen" není  samozřejmě myšleno úplně vážně /jak já jsem byla před lety vždy šťastná, když jsem s Hetty st. dostala prostou výbornou bez pořadí!!!/, ale protože sem vždy píšu upřímně, no tak...radostí jsem fakt do stropu neskákala :-) Tím vůbec nemyslím, že bych byla "naštvaná", spíš tak nějak posmutnělá; výsledek holt nebyl úměrný komplikované daleké cestě a problémům spojeným s tím, že Hetty měla přece jen 20. den hárání a zvažovala jsem vážně, zda vůbec jet, protože to bylo spojené s určitými opatřeními, omezeními a jistým obtěžovaním dalších spolucestujících.
 Takže shrnuto - panu Ameisovi se Hetty tentokrát v této sestavě fen tř. otevřené prostě na víc než na V3 nezdála a já to plně respektuji. Takových výsledků bude jistě víc, pokud si budu vybírat kvalitně zastoupené výstavy a bude třeba i hůř :-) A to ještě nepřijela z avizované sestavy 7 fen ve tř. otevřené Beta Omikron Belamie, kterou jsem mezi přihlášenými brala "papírově" jako největší soupeřku :-) Výsledky budou brzy zveřejněné, vítězku naší třídy neznám dle jména vůbec, ani BOB fenu ze tř. mladých.  Mladá holčina, která vyhrála moji třídu, byla moc šťastná - prostě z vítězství se může radovat jen jeden, je to JEN KONÍČEK a jak jsem dostala ve dvou sms, když jsem se s výsledkem "chlubila" přátelům - není vždycky posvícení :-) Ostudu jsme ale snad s Hettynkou třetím místem neudělaly; ostuda by byla pomlouvat hned rozhodčího a úspěšnější soupeře a to opravdu není moje parketa :-) Nadávat můžu maximálně sama sobě, když to psovi kazím :-)
Mnohem mnohem lépe se náš německý výlet vydařil Big Boyovi, který byl mezi psy jasná jednička a jako jediný /!!!/ dostal výbornou, navíc CAC, CACIB a má na dosah dokončení interšampionátu, kde už hraje roli jen dostat se za interval rok a den :-) Pan Ameis posuzoval přesně stylem jako na klubovce, velmi velmi podrobně, obcházel psy zamyšleně s ukazovákem na ústech několikrát ze všech stran, stále si dělal poznámky a "našel" opravdu úplně všechny nedostatky :-) Posuzování tuším cca 30 dalmatinů trvalo 4 hodiny bez přestávky! Když šel Big na řadu a do té doby nepadla jediná výborná /a to jde v Německu otevřená třída až úplně na konec po šampionech!/, moc optimismu u Venglářů nebylo, hlavně kvůli tomu prostoru, kde Big mohl těžko ukázat svůj krásný dlouhý krok - ale Eva to s ním dokázala :-)
Pan Ameis potvrdil svůj velmi laskavý přístup ke psům, protože s obrovským nadhledem udělal něco, co jsem ještě nikdy neviděla - jednomu pesanovi a jeho nešťastné bezradné majitelce toleroval bez přehánění dobrých 5 minut to, že pes absolutně neukázal zuby, na rozhodčího soustavně poštěkával a uhýbal. Každý jiný by ho 100% poslal ven bez posouzení, pan Ameis to ustál /nakonec zuby prohlédl z půl metru :-)/.
Po vyspání z únavy můžu říci, že to vlastně byly dva moc fajn dny. Hetty si totiž letos konečně aspoň trochu užila nějakou změnu než být doma s Carou, byla celkem chudák. Na začátku roku byla střídavě dost nemocná celá rodina, já se nemohla vyhrabat dobré tři neděle, vycházky hrozně omezené, kratičké. Potom tady pod horami mrazy přes dvacet pod nulou a nakonec hárání...vlastně se pořádně proběhla až tak dva dny před odjezdem. Máme do Budějek co dohánět co se týče postavy /Eva se trochu zhrozila, že je Hetty docela tlustá, ale to není při tom dosavadním letošním pohybovém režimu divu :-) a kondice.
Petr mě vezl v pátek do Prahy a šla jsem k Evě. Hetty se k Meggie a Alegře doslova plazila od dveří :-), ale rychle zjistila, že to bude v pohodě. Potom jsme jely společně na nádraží, kde se v parku Hetty s Meggie trochu vyblbly. Hetty se chovala v tramvaji a vlaku jako zkušený cestovatel, i když to jako "venkovský balík" příliš nezná, s přehledem zvládla i jezdící pás, na kterém byla poprvé. Akorát při vystupování z vlaku /byl to ten starší typ s vysokými schody s kovovými oky/ si mou vinou odřela o perón stehno, ale zevnitř, není to navenek vidět a ráno už o tom ani nevěděla.
No a na konec si nechávám zlatý hřeb, ohromné poděkování nejen jako vždy maximálně ochotným a obětavým Venglářovým, ale i jejich rodičům, u kterých jsme s Evou, Hetty a Meggie /která jela jen kukandu/ spaly a jejichž péči jsme ohodnotily na čtyřhvězdičkový hotel :-) Nejen že nás krásně přijali, měly jsme veškerý komfort a nechali nás s pejsky přespat, ale kde jinde by vám připravili v půl 4 ráno snídani a na cestu ještě upekli bábovku a nasmažili řízky :-) Protože já mám takovou nějakou indispozici, že na výstavě prostě nepozřu ani sousto, vezla jsem dokonce ještě domů Petrovi "výslužku" :-) Ještě jednou moc a moc díky!
Tak a teď nás čekají za tři týdny Budějky a konečně se zase dostanu k nějakým výcvikovým aktivitám, které Hetty moc baví. Snad se konečně dostaneme do normálu, protože nemoci, mrazy a hárání nám všechno zhatily a oddálily.
Fotky umístím, hned jak budou zpracované, zatím jen jedna od Evy:

18. 02. 2012      Zase se zpožděním, tak snad už se polepším. Oslavili jsme druhé Hettynčiny narozeniny a hlavně - Hetty konečně začala 13. února hárat :-) Takže už můžu bez obav zvážit jarní a letní výstavy. Budějovice jsem riskla na druhou uzávěrku, ještě před háráním, a vyšlo to :-) V Česku budu jezdit jen mezinárodky, kde potřebujeme posledního CACe. Ráda bych pokračovala s polským šampionátem i když...:-), ale máme to opravdu za humny a třeba do takové Jelení Góry máme 60 km, takže proč ne. Také mám nahlášené a naplánované německé výstavy, zatím Mnichov a Drážďany a pak se uvidí. Jak se někde v přijatelné vzdálenosti objeví uznávaný specialista, nerada bych chyběla :-) Stejně jako vloni budu sázet na kvalitu, nikoliv kvantitu.


 

 

05. 02. 2012     Už jsem byla tázaná, zda žiju...no, v novém roce spíš přežívám. Když se to se..., tak se to se... a to zdaleka nejde o psí svět. Tam je vše v pořádku, kromě naší mladé dámy, která se rozhodla nehárat a dokonale mi rozhodila všechny výstavní plány na jaro a dále kromě silného zánětu močového měchýře Cary, který jsme ale úspěšně zvládli. Na jedné straně si nemůžu dovolit vyhazovat tisíce za výstavy, na které nevím, zda budu moci jet, na druhé straně už mám opravdu absťák a potřebovala bych také hodně moc rozptýlit, k čemuž je výstava ideální. Brno jsem odhlásila, Hetty samozřejmě nehárá, což ovšem nevadí, stejně bych minimálně ze dvou dalších důvodů nemohla jet, takže to je fuk. Budějovice jsem díky všemu marastu, co nás potkal, zapomněla o den nahlásit, no ještě že je druhá uzávěrka, ale stejně je to termín "na vodě". Mnichov máme hlášený, tam hárání neva, ale zase vlézt Bigoušovi do auta s jeho milovanou hárající Hetty by asi nebylo to pravé ořechové :-) - byla domluvená spolujízda, takže to se bude řešit operativně. Nitra je ve hvězdách, když tak druhá uzávěrka. Ještě že ta světovka je až v květnu...

07. 01. 2012    Nehárá a nehárá, potvůrka. Měla už v prosinci a tím pádem zřejmě budu v pondělí odhlašovat Brno :-( Ach jo, s těma psíma holkama jsou problémy :-(

01. 01. 2012     Udělaly jsme si /já s kamarádkou Věrou, Hetty s kamarádkou Adélou/ novoroční odpolední vycházku. Bylo „nádherně“…když jsme vycházely, jen mrholilo, vracely jsme se po více než hodině za hustého deště, durch mokré, ale spokojené.
Po cestě nás potkala osamocená kříženka NO, která měla nedávno štěňata. Víme, komu patří, chodíme kolem ní na vycházky a za plotem vypadá ostrá. Říkaly jsme si, ha, možná hrozí nějaká mela.  Obcházela nás opatrně stále v menších kroužcích, všechny tři se prohlížely, ale pak začaly postupně vrtět ocásky, očuchaly se na vodítku v klidu a tak jsem Hetty pustila /bíglice Adélka se v polích a lesích z vodítka příliš nepouští, víme proč, pssssst :-)/. Byl to trochu risk, ale už dlouho si Hetty tak hezky s nikým nepohrála /má zoufalý nedostatek možností se s někým rovnocenné velikosti vyblbnout a vyběhat/. Takže nakonec maximálně potěšující vycházka a doufám, že zas čubinu co nejdřív potkáme :-) Problém byl, že se na zpáteční cestě nezastavila doma, ale šla s námi dál – až k nám. Zřejmě se jí nová kámoška zalíbila. Až u brány se zadrcla a obrátila nazpátek :-)